Po zastávce v Česku jsem na zkoušku letěla zpět do severského království. A cestovní den to byl nabitý - ráno 3:30 budíček a vlak směr letiště Praha, mezipřistání v Oslu (které má mimochodem to nejkrásnější letiště, na kterém jsem kdy byla) a hurá do dalšího letadla do Alesundu. 16:00 už stojím zase nohama pevně na zemi a čeká mě poslední fáze cesty, jízda autobusem do Voldy. Jelikož nechci nic nechat náhodě, pro jistotu se zříkám prvních dvou variant, které jsou sice rychlejší, ale zahrnují v sobě asi 5 přestupů a rozhodnu se hodinu a půl počkat s tím, že si 4 z 5 přestupů ušetřím.
2 Comments
aneb co si pořídit do krosnyJestli jste si někdy stěžovali, že do toho 20 kg letištního limitu, nejspíš jste nikdy neměli tu čest, balit si krosnu. Teprve tahle zkušenost vám totiž odhalí, co je to pravá Sophiina volba - každý gram se počítá, každé kilo navíc pěkně bolí. A každá druhá věc, kterou "nutně potřebujete do své výbavy," má přívlastek outdoor, což v praxi znamená, že se vyrábí pouze v křiklavých barvách a stojí asi dvakrát tolik, kolik byste čekali. Co je tedy opravdu potřeba a do čeho se (ne)vyplatí investovat?
Kdepak, nesnažím se vám namluvit, že je Norsko zemí silničářů, ale reflexní vesty po stranách silnice tady potkáte stejně často, jako u nás na D1, Norové je totiž běžně nosí. Neonově žluté vesty, reflexní pásky a odrazky, ty jsou základní výbavou každého Nora a dokonce i my pásky dostali při zápisu na koleje. A přijdou vhod, zvlášť, když na některých místech, jakoby úplně zapomněli, že existují chodníky... Můj výhled z okna. Tohle je sice ještě lednový závěr, ale s tím únorovým jarem jsem to asi zakřikla, takže sníh už máme zase zpátky :)
Přišlo jaro, dvouciferné plusové teploty, v únoru, v Norsku, fakt! A víte jak se říká, že s jarem přichází nové impulsy, nový život, tak to je taky fakt. Akorát v mém případě jsou tyhle nové impulsy jen eufemismus pro nové povinnosti. A s těmi je těžší stíhat blogování. Dnešní článek tak bude spíš takové fotografické flashbackové okénko do zimní Voldy. Teď už "archivní" fotka zamrzlého jezera :)
"Bude se ti tam líbit," říkala mi profesorka před odjezdem na Erasmus a ukazovala na pohled Volda - the place you will never forget, který měla vystavený v kabinetu. A taky že jo. Když jsem se jednou po práci v Rokkenu dala do řeči s Norem, celkem trefně vystihl, co dělá z Voldy místo s tak jedinečnou studentskou komunitou: "Ono tu vlastně nebylo co dělat. A tak se studenti začali scházet, jen tak. A začali vymýšlet, co by v tomhle zapadákově dělali. A v hlavě se jim zrodil nápad vytvořit tenhle klub, sociální středobod místních vysokoškoláků."
Lovíme záběry na fotografické vycházce k jezeru
Když se vydáte studovat do cizí země, nehledě na to, kam máte namířeno, jedno mají dle mého všechny cesty za hranice společné - fáze. Prvních pár dnů, možná týdnů si budete říkat, co tam sakra děláte. Nemít v hlavě tu informaci, že tohle není jen obyčejná dovolená, ale téměř půl roku trvající studijní pobyt, nejspíš byste spokojeně chodili po městě s foťákem v ruce a snažili se načerpat co nejvíc místní atmosféry, než se zase vrátíte do zaběhlých kolejí. Když se ale najednou ocitnete na "těch druhých" kolejích, totiž na těch se starými neútulnými pokoji. A ještě si musíte obléct alespoň tři vrstvy, abyste se zahřáli, to nadšení z nového prostředí není zas tak valné.
|
|