Když jsem si kdysi chtěla koupit knížku For the Love Of Men: A New Vision for Mindful Masculinity, kamarádka mi řekla, že s takhle silně feminsitickým nastavením se nikdy nevdám. Dodneška jsem jí nečetla. Větší roli než strach o mojí nesezdanou budoucnost v tom ale hrály spíš vysoké shipping costs Amazonu. Teď už se dá knížka sehnat i u nás, levněji než předtím, ale já se mezitím stihla předzásobit jinýma, na které mi v pokoji, přiznávám, trochu sedá prach, takže čestné místo na seznamu „jednou bych si ráda přečetla“ společně s The Wisdom of Insecurity“ & „basically anything written by C.G. Jung“ zaujímá pořád.
0 Comments
Devadesátková a starší generace: vybavujou se vám takové ty typicky české (a často „pěkně“ sexistické) kreslené vtipy od Petra Urbana? Pamatuju si, že jsme s nima kdysi měli doma stolní kalendář (já ho fakt nekupovala) a na jedné straně byl obrázek ztvárňující pořekadlo „dělá deset věcí (povolání) a žádnou z nich pořádně“. Já nad tím tehdy přemýšlela, jestli s tím souhlasím, že tam ta kauzalita je, že tříštění pozornosti mezi vícero činností zákonitě vede k tomu, že je nebudeme dělat poctivě a že se to podepíše na jejich kvalitě, protože kvantita na úkor kvality, že ano…
Zbývá mi poslední kapitola Naučeného optimismu, prolítla jsem knížku o vysoce citlivých lidech a na stole mám rozečtenou další s názvem Emotional agility. Jinými slovy, fakt se snažím nechtít rozbíjet ty porcelánový talíře, o kterých píšu v přechozím článku. Beztak máme jenom ty keramický z Ikei, který jsou při vrhání proti zdi překvapivě bytelný a spíš do ní udělají důlek, než by se rozbily, říkal(i)...
Pocit, když narazíte na něčí názor, myšlenku, někdo s vámi sdílí svůj prožitek a vy si říkáte, jo, to je přesně ono, vnímám/cítím to úplně stejně — what a bliss. Zvlášť za současné situace, která s sebou přinesla spoustu nových třecích ploch. Přesně o tyhle "relatable" myšlenky, na které jsem v poslední době narazila se s vámi chci dneska podělit. Tak trochu chaoticky, nesystémově, jak je u mě zvykem, ale přece :)
Jestli jsem v něčem fakt přeborník, tak ve schopnosti nudit se. Moje kamarádka Janča to nechápe a tvrdí mi, že ona se nenudí nikdy, že si prostě vždycky najde něco, co chce zrovna dělat, čemu se chce věnovat. No já zase nechápu ji. Že nemá tu schopnost nudit se. Pro mě je každá druhá chvíle dlouhá chvíle. Nonstop nad něčím přemýšlím nebo mě napadají nové věci, které bych chtěla zkusit, zrealizovat, podniknout a které se nedějí zrovna v tenhle přítomný moment :D Když je něco moc dlouho moc monotónního, vnitřně mě to žere. Nesnáším stereotyp. A doba covidová si na rozdíl ode mě se stereotypem docela rozumí.
Měla jsem nachystaný článek o letních tipech na cestování, ale hádám, že jeho čas přijde až napřesrok... Nechám ho teda ještě pár měsíců odležet a místo toho si můžete ukrátit volnou chvíli u tohohle článku s mými tipy na zabavení se v karanténě a pár videi pro zlepšení nálady :)
|
|