- Nesolí. Ne v kuchyni, ale venku. Ve jménu ochrany přírody před chemikáliemi obsaženými v posypové soli se tak každá vycházka mění v hru kdo přežije. Level obtížnosti se pak odvíjí od zvoleného terénu.
Právě jsem otočila první stranu nástěnného kalendáře, který jsem si s sebou z domova přivezla. A to znamená jediné, 1. měsíc mého pobytu tady je za mnou a tady je přehled mých postřehů, které jsem za tu dobu stihla posbírat :)
- Nesolí. Ne v kuchyni, ale venku. Ve jménu ochrany přírody před chemikáliemi obsaženými v posypové soli se tak každá vycházka mění v hru kdo přežije. Level obtížnosti se pak odvíjí od zvoleného terénu.
1 Comment
"Je tady nějaké kluziště?" ptala jsem se po svém příjezdu v naději, že najdu místo, kam si budu moct občas zajít zabruslit. "To bohužel ne," dostalo se mi zamítavé odpovědi. Škoda, pomyslela jsem si v tu chvíli, nevědíc, že příležitost vyrazit na led dostanu hned vzápětí. Celé město se totiž v průběhu předchozích týdnů proměnilo v jedno velké ledové kluziště a jako by norští silničáři byli stejně překvapení jako ti čeští, cesty začaly před očima mizet pod silnou vrstvou ledu.
Po 16 dnech na severu samolibě prohlašuju, že už jen nebloudím po Voldě jako vetřelec, neznámý všech místních zvyků. A tedy nastala ta správná chvíle, odhalit vám pár stereotypů. Vchod na mé kolejí, tady teď bydlím
První ráno mě v Norsku neprobudil sluneční svit (a vlastně ani to ráno následující, a následující a ... :)) ale spíš tlumené denní světlo někdy po desáté. Ta mlha a sněžení jednoho ven vážně netáhlo, ale prázdná lednička už ano, a tak jsem se po poledni vydala na svoji první obhlídku Voldy a na nákup - tedy spíš v opačném pořadí. Před odjezdem mě všichni strašili, že tu bude tma a taky děsně draho. S tím prvním měli, jak se brzy ukázalo pravdu, denní světlo se tu nezdrží déle než od 9:30 do 15:30, tedy jsem se se zvědavostí a nedůvěrou vydávala také vstříc odhalení, co to jsou ty obávané norské ceny. Kačeny, které se nebojí :) a v pozadí zmiňovaný Coop
Měla jsem to perfektně vymyšlené. Pojedu na Erasmus někam hezky do tepla k moři. Budu chodit každý den k moři a taky výletovat s malým batůžkem na zádech. Uběhl semestr a já jsem tady. První den mého Erasmu a já sedím na pokoji v termotriku a mikině (a beztak je mi pořád zima). Venku sněží. Jsou 3 hodiny a začíná se stmívat. Žádná slunná Itálie, žádné Španělsko, ale Norsko, vážení, stalo se mi teď na 1 semestr druhým domovem. A já s vámi chci sdílet, jak se to všechno seběhlo.
aneb jak jsem procestovala 7 Evropských zemí zadarmoNekoukám na horory, v noci chodím po venku jedině s baterkou a můj pud sebezáchovy mě drží v bezpečné vzdálenosti od všemožných adrenalinových sportů, a stejně mi 11 dní stopování po Evropě bez peněz a s plněním řady bláznivých výzev přišlo jako skvělý nápad.
O LowCost Racu (LCR) jsem se prvně dozvěděla loni. Teď už si nevzpomenu, kde jsem se o něm dočetla, nebo kdo mi závod představil, každopádně mě ale myšlenka brázdění Evropy s prázdnými kapsami zaujala natolik, že jsem se v průběhu roku spojila s loňskými vítězkami a oslovila je, zda bych s nimi pro jeden školní projekt mohla udělat rozhovor. Holky s Ginger Dua ochotně kývly, a tak jsem je vyzpovídala - kouknout na rozhovor můžete tady. Jejich zážitky mě ještě více utvrdili v tom, že si chci za rok přivést svoje vlastní, a tak jsem s předstihem oznamovala rodičům, ať počítají s tím, že moje letošní léto bude o něco dobrodružnější, než ty předchozí. |
|