Zapsala jsem se do kurzu herectví, španělštiny a pole-dance, ale popravdě, občas mám chuť chodit spíš na hodiny boxu nebo rozbít pár porcelánových talířů, psala jsem v září. A víte co? Já už ten boxovací pytel nechci – tisíckrát radši pole-dancovou tyč. Mlácení do měkýho totiž evidentně vůbec nepřináší takovou katarzi, s jakou jsem si ho spojovala.
Ségra říká, že jsem jednou ve značně podnapilém stavu prohlásila, že život je jako sinusoida. Kvůli tomu značně podnapilému stavu se k tomu nemůžu přihlásit, protože poslední, co si z inkriminovaného dne pamatuju, je moje snaha demostrovat, že pořád umím chodit rovně a zvládám dělat holubičky.
|
|