Pár postřehů pro ty z vás, kteří uvažují nad výjezdem na VŠ Bude to hlavně vaše práce. Nikdo vám s ničím moc neporadí a nic neřekne či nepřipomene (já málem prošvihla už samotné odevzdávání přihlášek :D). Je možná troufalé to říkat takhle plošně, protože se to určitě liší školu od školy ale obecně je dobré s tím počítat a taky se tím nenechat odradit. Škola se vás pravděpodobně zeptá na seznam preferencí, kam byste chtěli vyjet. Nedělejte si výběr večer předem jako já, koukněte na to v klidu s předstihem. Jednak si budete moci pořádně prostudovat, jaké obory která univerzita nabízí a pak vás taky nepřekvapí, že je někde potřeba projít taky výběrkem. Já to zjistila třeba až poté, co mi byla přiřazena škola dle mých preferencí, otevřela jsem si seznam nabízených oborů, které jsem předtím jen zběžně prolítla, zjistila, že vlastně ani nevím, co chci studovat a že u řady z nich je výběrové kolo. Všechno jsem nakonec zvládla, i když jsem ve výsledku 2x měnila výběr oborů. Ale stálo mě to hodně zbytečných nervů a taky času. |
První let ještě běželo vše podle plánů. Před tím druhým jsem ale od školy dostala zprávu, že je ve Voldě silný vítr a tak to dnes možná nepoletí, nebo bude let přesměrován jinam a následně se pojede autobusem. Úzkostlivě jsem celou dobu čekání sledovala odletovou tabuli a nic. Teda nic neobvyklého. Posádka sice dorazila s menším zpožděním, ale zanedlouho už jsme všichni seděli v letadle. Po chvíli jsem se rozhodla pro jistotu zeptat pána sedícího vedle mě, jestli to letí do Voldy, na což s ledovým klidem prohlásil, že neletí. V ten moment mi hlavou proběhla myšlenka, jestli se mám snažit zuřivě vyprostit z úložného prostoru svůj batoh a brašnu s foťákem a přiřítit se s tím k letušce s informací, že jsem ve špatném letadle a musím rychle ven :D Rozhodla jsem se však zůstat sedět a tak jsem si mohla doposlechnout, jak mi pán, záhy se ukázalo, že je to pilot, opakuje, co jsem už četla v mailu, že je moc větrno a tedy letadlo Voldu vynechá. Aha, tak tohle je vnitrostátní linka s více zastávkami, došlo mi, proč na té tabuli pořád překlikávaly 3 destinace, ale v odletové hale můj stresový level ještě nevystoupal tak vysoko, abych se na to šla někoho zeptat, protože mě jakžtakž uklidňovalo, že sedí moje číslo letu :) Pochopitelně, moje další reakce na to, že z té první zastávky letadla pak do Voldy pojedeme asi 2 hodiny taxíkem nebo busem, byla ryze česká: "A to jako budu muset platit?" V hlavě už se mi točily ty cifry, kolik by asi v Norsku mohla stát 2 hodinová cesta taxíkem. Ne, prý pro nás zdarma pošlou autobus.
Tak dobrý, měla jsem před sebou 1 hodinu času, kdy jsem věděla, co se se mnou bude dít a potom vědomí, že nezůstanu sama někde na půli cesty. Po 3/4 hod čekání pro nás opravdu aerolinky opravdu poslali autobus, leč ukázalo se, že cesta netrvá 2 hodiny, ale 3 - 4. Ta tam, byl můj sen o tom, že ve večer dorazím na pokoj a budu mít čas se zabydlet, no aspoň jsem mohla obdivovat norské noční scenérie. Naštěstí to vypadá, že tady o nás bude dobře postaráno, protože nás (ukázalo se, že spolu se mnou cestuje ještě jedna studentka) potom přijeli vyzvednout studenti ze školy a zavezli nás až na koleje a já mohla jít po půlnoci spát. A dneska, svůj první den pobytu, jsem se už vydala obhlídnout město a nakoupit, ale o tom v příštím článku :)