A že by byli Norové líní, no snad někteří, asi jako všude... Ta tak často přítomná tma za okny, možná trochu zpomaluje každodenní shon, ale jak mi bylo řečeno, většina se tu honí za kariérou úplně stejně jako u nás. V něčem ale odlišnosti přeci jen vnímám. Českou otevřenost, přímočarost a někdy až obhroublost tu nahrazuje nesmělost. Nemyslím však, že by byla tak dána stydlivostí, jako spíš větším respektem a tolerancí ke druhým. A i na to se dobře zvyká :)
A konečně se dostáváme k norské chloubě, totiž k jejich horským chatám. Téměř každá rodina tu nějakou vlastní a kdyby ne, tak alespoň kotví v přístavu malou rodinnou loďku. Horské chaty tady jednoduše zbožňují a já doufám, že se brzo do nějaké podívám. Prozatím jsem viděla alespoň jednu, tu v následující písničce, která krásně shrnuje tenhle norský chatový kult.