Je bezva mít možnost povídat si (nejen) s Nory a poznávat jejich zvyky, tradice a stereotypy, které o nich kolují. A protože to nebaví jen mě, s kamarádkou jsme se vrhly do rádiového pořadu, do kterého si každý týden zveme hosty z různých koutů světa a závěrečná část je tradičně věnovaná norské kultuře a otázkám, které nám od příjezdů vrtají hlavou. K poslechu už je i druhý podcast, ve kterém jsme vyzpovídaly Francouze. A na závěr přidám ještě odkaz na své fb stránky - dejte like a nic vám neunikne :) Díky!
"Bude se ti tam líbit," říkala mi profesorka před odjezdem na Erasmus a ukazovala na pohled Volda - the place you will never forget, který měla vystavený v kabinetu. A taky že jo. Když jsem se jednou po práci v Rokkenu dala do řeči s Norem, celkem trefně vystihl, co dělá z Voldy místo s tak jedinečnou studentskou komunitou: "Ono tu vlastně nebylo co dělat. A tak se studenti začali scházet, jen tak. A začali vymýšlet, co by v tomhle zapadákově dělali. A v hlavě se jim zrodil nápad vytvořit tenhle klub, sociální středobod místních vysokoškoláků."
Lovíme záběry na fotografické vycházce k jezeru
Univerzita ve Voldě má přes 5 000 studentů, ale přesto po nějaké době začnete potkávat stále ty stejné tváře. Rozpočítá se to nejspíš jako všude - je tu jádro těch nejaktivnějších, které potkáváte na různých akcích, hrstka těch, jejichž tváře jsou vám povědomé no a k tomu se přičte procento pařičů počítačových her zavřených na svých pokojích a další procento dálkových studentů a jsme na požadované sumě 5 000. I když, stále tomu nějak nevěřím, že je tady těch studentů tolik :) Ale vlastně je to spíš ku prospěchu věci. Není to anonymní místo, plné cizích tváří. Už po necelých dvou měsících se Volda proměnila v příjemné městečko, kde kamkoliv se vydáte, vždy narazíte na někoho známého. Norové jsou možná stydlivý a zřídkakdy zapředou komunikaci s někým, koho neznají, ale jakmile jste se s nimi již někde potkali a seznámili, jsou fakticky milí, usměvaví a na ulici vás vždy pozdraví :)
Podle statistik patří Norsko (stejně jako zbytek Skandinávie) mezi země, kde se nejobtížněji navazují přátelství (a ani Česko si nevede nijak valně). Julien S. Burrelle, o kterém jsem psala minule, to dává za vinu tomu, že Norové mají tendenci k vytváření sociálních bublin. Když se s někým poznají při vykonávání nějaké aktivity kupříkladu při hraní volejbalu (záměrně píšu, že se musí jednat o aktivitu, jelikož v momentě, kdy vám nejde o společný cíl - tedy v tomto případě o hru - se s nikým cizím do řeči nadají, small talky tady moc nejedou), snadno se mohou stát přáteli - ale pouze v rámci volejbalu. Jakmile se potkají v jiné sociální bublině, třeba v té školní, najednou se tváří, jako by se ani neznali. Vymanit přátelství z hranic těchto sociálních bublin, je údajně běh na dlouhou trať. Osobně takovou zkušenost nemám, s norskými kamarády se zdravím, ať už se potkáme kdekoliv, ale fakt je, že když Julien svůj pohled před Nory prezentoval, snad i díky správnému dramatickému uchopení, se norské publikum nemohlo přestat smát, takže na tom něco pravdy bude. Víc si ale dovedu představit, že to takto do jisté míry funguje všude. Se spoluhráčem z volejbalu si taky nejspíš nejlépe popovídáte na volejbale (dost možná o volejbale) a když na něj náhodou narazíte, jak obědvá s kamarády ve městě, spíš ho jen nenápadně pozdravíte pokývnutím hlavy, než, že byste se k němu hrnuli a hlasitě ho zdravili. A Norové jsou zkrátka asi ještě větší extremisté a ani tou hlavou by mu nekývli :)
Hlavou by možná nekývli, ale ani ignorovat vás nebudou a já si tak stále stojím za tvrzením, že to jedni z nejmilejších lidí, jaké jsem kdy potkala. A vysoký životní standard je jistě jeden z důležitých aspektů, který stojí za jejich pohodou. Nemohla jsem se nezeptat, čím to je, že se jsou stále na špičce žebříčku štěstí (ale i sebevražd, dodám pro úplnost) a překvapilo mě, že se mi vždy dostalo téměř totožné odpovědi: "Já si vlastně nemyslím, že jsme nějak zvlášť šťastní, spíš si nemůžeme na nic stěžovat, protože tu máme vysokou životní úroveň." Pokud jste si tak někdy lámali hlavu nad tím, co že dělají jinak, než zbytek světa a kupovali si hygge knížky, abyste objevili jejich "šťastné tajemství", ačkoliv myslím, že hygge filosofie je moc fajn, za jejich vysokým umístěním v žebříčcích bych spíš viděla něco a totiž jejich racionální přístup k otázce. Máme tady všechno co potřebujeme, tak jak bychom mohly být nešťastní? Myslím dokonce, že je to trošku dezinterpretace výkladu, že v dotaznících víc než své štěstí (emocionální) hodnotí svou spokojenost (racionální). Takže ač se od Norů jistě můžeme mnohému naučit, univerzální klíč ke štěstí nemají - on ostatně ani neexistuje :)
Je bezva mít možnost povídat si (nejen) s Nory a poznávat jejich zvyky, tradice a stereotypy, které o nich kolují. A protože to nebaví jen mě, s kamarádkou jsme se vrhly do rádiového pořadu, do kterého si každý týden zveme hosty z různých koutů světa a závěrečná část je tradičně věnovaná norské kultuře a otázkám, které nám od příjezdů vrtají hlavou. K poslechu už je i druhý podcast, ve kterém jsme vyzpovídaly Francouze. A na závěr přidám ještě odkaz na své fb stránky - dejte like a nic vám neunikne :) Díky!
1 Comment
Canon
17/2/2019 21:01:37
Moni, krásné fotky, dobrá kompozice i nálada. Studuješ správnou školu! Taky hodně pěkně se čtou Tvoje články. Jen na volejbal nechodím, tak se k seznamování nemohu vyjádřit.
Reply
Leave a Reply. |
|