Když se vydáte studovat do cizí země, nehledě na to, kam máte namířeno, jedno mají dle mého všechny cesty za hranice společné - fáze. Prvních pár dnů, možná týdnů si budete říkat, co tam sakra děláte. Nemít v hlavě tu informaci, že tohle není jen obyčejná dovolená, ale téměř půl roku trvající studijní pobyt, nejspíš byste spokojeně chodili po městě s foťákem v ruce a snažili se načerpat co nejvíc místní atmosféry, než se zase vrátíte do zaběhlých kolejí. Když se ale najednou ocitnete na "těch druhých" kolejích, totiž na těch se starými neútulnými pokoji. A ještě si musíte obléct alespoň tři vrstvy, abyste se zahřáli, to nadšení z nového prostředí není zas tak valné. A tak sedíte v tom studeném pokoji a nevypadá to zrovna na nejlepší půlrok vašeho života. Postupně však, po malých krůčcích se do toho nerůžového obrazu reality začíná vkrádat druhá fáze. Začnete si zvykat na novou rutinu a hlavně, začnete se potkávat s lidmi, kteří jsou úplně ve stejné situaci jako vy. Taky přijeli do toho studeného pokoje, taky se vyděsili, když uviděli cenovky zeleniny a taky si nejsou dvakrát jistí, jak že se jim stalo, že skončili právě v osmitisícové Voldě někde na jihozápadě Norska. A najednou v tom nejste sami. Začínáte podnikat společné akce, děláte, co vás baví, v hlavě se vám sbírají první společné zážitky a Volda už není jen prázdný pojem. Naše mezinárodní grupa :) A pak si můžete říct, že ten mezinárodní rybníček, který se kolem vás vytvořil, je sice skvělý, ale přece jen byste chtěli ještě o krok dál, až na břeh nebo snad do vedlejšího rybníčku, totiž do toho norského. Minulý týden jsme na univerzitě spolupořádali mezinárodní den a v rámci jeho programu měl svou přednášku Julien S. Bourrelle, rozený Kanaďan žijící v Norsku, který se proslavil svými glosami o norské kultuře a mimo jiné spravuje též velmi populární facebookovou stránku I fucking love Norway. Julien mimo jiné uvedl, že pokud člověk žije za hranicemi a chce zapadnout mezi místní, nestačí pouze respektovat místní zvyky, ale je třeba je také pochopit a přizpůsobit se jim. A následně prezentoval norské zvyklosti natolik zábavnou formou, že se celý sál téměř nepřestával smát. Našla jsem na internetu i krátkou ukázku. Je sice starší, ale přesto velmi výstižná :) Protože jsou Norové pro cizince svých chováním přesně tak legračně antisociální, jak to ve svých přednáškách nastiňuje Julien, je výzva poznávat je i pro mě. A tak se snažím nezůstávat jen v té druhé fázi, tedy ve vodách mezinárodních, a pravidelně dobrovolničím v místním studentském klubu. Jak tady říkají i sami místní, nikde člověk nepotká tak přátelské a otevřené Nory jako právě v Rokkenu. A od tohoto týdne působím taky ve studentském rádiu, kde spolu s polskou kamarádkou Naty máme vlastní show Volda? Well, duh! Záznam z našeho prvního vysílání, ve kterém jsme se statečně prali s technickými problémy, si můžete poslechnout tady :) Konceptem show se sice držíme mezinárodního kruhu, ale u včerejšího nahrávání byl přítomný i místní vedoucí rádia a byla zábava sledovat, jak si během nahrávání uvědomil, nakolik jsou Norové vůči světu uzavření a jak si žijí na svém obláčku blahobytu a hned přemýšlel, jak norskou a mezinárodní komunitu víc provázat. A tak nám zavdal vydat se příští týden poznávat kulturu do místního baru :)
1 Comment
Canon
10/2/2019 16:04:26
První vysílání Vašeho rádia jsem slyšel, a kromě hodně ztišených mikrofonů vůči pouštěné hudbě, to byl hodně živý a přirozený dialog. Jsem na Tebe hrdý. Bylo to fakt super.
Reply
Leave a Reply. |
|