Kdepak, nesnažím se vám namluvit, že je Norsko zemí silničářů, ale reflexní vesty po stranách silnice tady potkáte stejně často, jako u nás na D1, Norové je totiž běžně nosí. Neonově žluté vesty, reflexní pásky a odrazky, ty jsou základní výbavou každého Nora a dokonce i my pásky dostali při zápisu na koleje. A přijdou vhod, zvlášť, když na některých místech, jakoby úplně zapomněli, že existují chodníky...
Můj výhled z okna. Tohle je sice ještě lednový závěr, ale s tím únorovým jarem jsem to asi zakřikla, takže sníh už máme zase zpátky :)
Možná neonové vesty nejsou psaným zákonem, ale rozhodně jsou pravidlem a pravidla, ta se tady dodržují. Stejně jako se chodí včas, i na směny do klubu, jak jsem se naučila minulý měsíc, kdy jsem vstoupila do úplně tiché místnosti, plné lidí čekajících jen na mě a to jsem přišla později o ani ne 5 minut. A deadliny, ty jsou tu taky svaté, varovali nás učitelé už na začátku semestru.
Vysoká je tu ale jinak trochu jiné kafe, než u nás, i když musím říct, že moje studium marketingových komunikací na Univerzitě Tomáše Bati, se českým standardům vysokých škol trochu vymyká a to nestřílím jen tak od boku, mám srovnání :). Učitelům, kteří si u nás tak moc potrpí na oslovení vážený pane profesore, se tady běžně tyká a oslovují se křestním jménem. A samotné studium se tu nerovná biflování se kolikrát už zastaralého učiva, které si beztak druhý den nepamatuje a psaní sáhodlouhých seminárek s minimálním přínosem, ale je postaveno na praxi a tedy plnění praktických úkolů. Běžně tu mají studenti, stejně jako my Erasmáci, jen dva předměty (po 15 kreditech), a tak chodí do školy jen párkrát v týdnu na konzultace úkolů. které si plní dle svého uvážení ve volném čase. A hlavně, učitelé tu nepředstavují nedotknutelnou autoritu, naopak jsou velmi otevření invenci studentů a spíš než kritické hodnocení sdílí se studenty vlastní názor a pak už nechávají na nich, jak s ním naloží. Vážně osvěžující přístup :)
Zkoušky, ty mám sice teprve před sebou, ale už teď mě zaujalo, nakolik se některé z nich liší od těch u nás. Spousta z nich se vyplňuje elektronicky a dokonce není vždy dán jejich pevný čas, ale je pouze stanoveno časové rozmezí, ve kterém mají být absolvovány a samotný průběh takové elektronické zkoušky je v Česku za současného modelu dost nepředstavitelný. Studenti mohou při vyplňování testů využívat jakýchkoliv zdrojů - a mohou pracovat s internetem, s knihami, vlastními poznámkami, dokonce mi řekli, že ani pomoc kamaráda není považována za podvádění, ale tomu se teda zdráhám uvěřit :). Každopádně testy mnohem více vypovídají o pochopení dané látky a schopnosti nakládat se zdroji, než o kvalitě krátkodobé paměti jako je tomu u nás. Dává mi to rozhodně větší smysl, protože se koncept drží základního pravidla - připravuje na realitu skutečného pracovního světa.
Zatím musím říct, že je studium na severu celkově méně náročné než v Česku a to jak časově, tak výší nároků, ale úplný obrázek si udělám až poté, co tady semestr zdárně dokončím :)
Vysoká je tu ale jinak trochu jiné kafe, než u nás, i když musím říct, že moje studium marketingových komunikací na Univerzitě Tomáše Bati, se českým standardům vysokých škol trochu vymyká a to nestřílím jen tak od boku, mám srovnání :). Učitelům, kteří si u nás tak moc potrpí na oslovení vážený pane profesore, se tady běžně tyká a oslovují se křestním jménem. A samotné studium se tu nerovná biflování se kolikrát už zastaralého učiva, které si beztak druhý den nepamatuje a psaní sáhodlouhých seminárek s minimálním přínosem, ale je postaveno na praxi a tedy plnění praktických úkolů. Běžně tu mají studenti, stejně jako my Erasmáci, jen dva předměty (po 15 kreditech), a tak chodí do školy jen párkrát v týdnu na konzultace úkolů. které si plní dle svého uvážení ve volném čase. A hlavně, učitelé tu nepředstavují nedotknutelnou autoritu, naopak jsou velmi otevření invenci studentů a spíš než kritické hodnocení sdílí se studenty vlastní názor a pak už nechávají na nich, jak s ním naloží. Vážně osvěžující přístup :)
Zkoušky, ty mám sice teprve před sebou, ale už teď mě zaujalo, nakolik se některé z nich liší od těch u nás. Spousta z nich se vyplňuje elektronicky a dokonce není vždy dán jejich pevný čas, ale je pouze stanoveno časové rozmezí, ve kterém mají být absolvovány a samotný průběh takové elektronické zkoušky je v Česku za současného modelu dost nepředstavitelný. Studenti mohou při vyplňování testů využívat jakýchkoliv zdrojů - a mohou pracovat s internetem, s knihami, vlastními poznámkami, dokonce mi řekli, že ani pomoc kamaráda není považována za podvádění, ale tomu se teda zdráhám uvěřit :). Každopádně testy mnohem více vypovídají o pochopení dané látky a schopnosti nakládat se zdroji, než o kvalitě krátkodobé paměti jako je tomu u nás. Dává mi to rozhodně větší smysl, protože se koncept drží základního pravidla - připravuje na realitu skutečného pracovního světa.
Zatím musím říct, že je studium na severu celkově méně náročné než v Česku a to jak časově, tak výší nároků, ale úplný obrázek si udělám až poté, co tady semestr zdárně dokončím :)