aneb rady nad zlato od té nejpovolanější
Jsem ze ztracené generace, věčně přikovaná k displayi, neschopná udržet pozornost na cokoliv jiného než sledování seriálů na Netflixu, po pár přečtených stránkách knihy mi ruka samovolně sahá po telefonu a palec automaticky najíždí na ikonku Instagramu. Chtěla bych teď napsat, že to záměrně dramatizuju, na efekt, ale...
Vzletně napsáno, výdobytky moderní doby mě připravili o pevnou vůli. O vůli zasednou nad úkoly a nezvednout se od nich, dokud nemám popsány alespoň 3 strany ve Wordu. Sáhněte si do svědomí, kdo máte při psaní všech těch seminárek taky otevřených milion nesouvisejících oken a spíš než ve svých myšlenkových konstrukcích brouzdáte po internetu, sledujete na Youtube videa, na které si zítra ani nevzpomenete a jako zlatý hřeb k tomu máte puštěné Spotify, protože, kdyby nehrála hudba, skutečnost, že je hrobové ticho a vy se právě věnujete psaní seminárky by pro vás byla příliš tíživá...
Že jsou sociální sítě navrženy tak, aby byly silně návykové víme všichni. ale přesto tato skutečnost zpravidla zaznívá jen jako holé konstatování faktu. Jenže po tolika dnech chronického mačkání tlačítka Ctrl+R mi se mnou tak trochu došla trpělivost. Vzpomněla jsem si, jak se mi ségra před nějakou dobou zmiňovala o aplikaci, která vám blokuje celou zeď příspěvků na Facebooku a vy místo nich vidíte jen nějaký motivační citát a říkala jsem si, že jsem ni už dostatečně zralá, tak jsem si ji také stáhla. Jmenuje se News Feed Eradicator for Facebook a dá se stáhnout jako rozšíření do vyhledávače, pro Chrome je tady, a musím říct, že je to vážně skvělá věc, moc doporučuju!
Že jsou sociální sítě navrženy tak, aby byly silně návykové víme všichni. ale přesto tato skutečnost zpravidla zaznívá jen jako holé konstatování faktu. Jenže po tolika dnech chronického mačkání tlačítka Ctrl+R mi se mnou tak trochu došla trpělivost. Vzpomněla jsem si, jak se mi ségra před nějakou dobou zmiňovala o aplikaci, která vám blokuje celou zeď příspěvků na Facebooku a vy místo nich vidíte jen nějaký motivační citát a říkala jsem si, že jsem ni už dostatečně zralá, tak jsem si ji také stáhla. Jmenuje se News Feed Eradicator for Facebook a dá se stáhnout jako rozšíření do vyhledávače, pro Chrome je tady, a musím říct, že je to vážně skvělá věc, moc doporučuju!
Předávat vám svoje tipy na to, jak být produktivní není daleko od přísloví káže vodu a pije víno, ale přece jen jsem se rozhodla se s vámi o pár z nich podělit. Jsem vlastně velmi pokročilý teoretik v této oblasti :D
Jednou provždy přijměte fakt, že náš mozek neumí multitasking.
Úplně vidím, jak se vám dere na jazyk ale. Ale vždyť všechny ženské říkají, že zvládají mutlitasking, ale vždyť zvládám řídit a telefonovat... Tak jo a teď si zkuste následující cvičení, ve kterém budete psát větu Já zvládám multitasking a zároveň budete nad každé písmeno přiřazovat jeho pořadovou číslici. První tak, že napíšete vždy jedno písmeno a následně nad něj jeho pořadí ve větě a podruhé první napíšete celou větu a až posléze doplníte číslice. Své počínání si v obou případech změřte na stopkách. Tak co, kdy jste byli rychlejší? V tom druhém případě, viďte?
Když se na něco soustředíme, naše mysl na danou činnost zaměřuje svou pozornost a přeskakováním mezi více činnostmi znamená nutnost neustále mezi nimi pozornost přepínat a to mozek zaměstnává, zpomaluje. U rutinních činností je to snazší, máme je natolik osvojené a zautomatizované, že bez problémů zvládáme uvařit si kávu a u toho konverzovat s kamarádkou, jenže u učení a dalších činností, které zaměstnávají naší mysl podstatně více, protože musíme vytvářet nové myšlenky, konstruovat věty, "smysluplné" seminárky, tam už multitasking představuje větší brzdu...
Efekt koktejlové party je dobře známý psychologický jev, který svůj název dostal podle situace, kdy jste na party s kamarády, jste zabráni do konverzace s přáteli a najednou zaregistrujete, že někdo cizí v místnosti pronesl vaše jméno a vaše pozornost se automaticky přenese na dotyčnou osobu. Vaše mysl jednoduše odvede vaši pozornost směrem k této osobně, protože to považuje za důležité. Co o nás asi řekne? Máme v sobě všichni přirozenou zvědavost. A přesně tak vaše mysl odběhne ke slovům puštěné písničky nebo k nově vyskočenému upozornění na Facebooku, to je přece zajímavé ne? Rozhodně zajímavější, než těch pár vět ve Wordu, které jste do té doby dali dohromady...
Jenže to zákonitě vede k jedinému, čas nad psaním něčeho, co chcete mít co nejrychleji z krku, se nepříjemně protáhne. Komu někdy neříkali rodiče, sedni k tomu hned po škole, napiš to a pak budeš mít klid a spoustu času na svoje koníčky. Jo jo, že mají pravdu všichni víme, ale vytrvalost a pevná vůle se musí trénovat. Myslet si, že najednou sednete k počítači a povede se vám 2 hodiny soustředěně psát, když jste toho nebyli schopní celý minulý semestr, není sice nemožné, ale na začátek dost troufalé.
Známá Pomodoro technika vám to na začátku může trochu usnadnit. Jednoduše si nastavíte časovač na 20-25 minut soustředěné práce a následně si dáte 3-5 minut pauzu a klidně si ten Facebook zkontrolujete a pak se znovu pustíte do práce. Před nedávnem jsem přečetla knihu Hluboká práce a ta mluví o jednom ze zásadních benefitů nepřerušovaného soustředění se, totiž o tom, že člověku umožňuje, dostat se do stavu flow, kdy je jedinec natolik pohlcen činností, že ztrácí pojem o čase a okolním světě. A co je na něm tam zázračného? Je to právě tento stav, kdy naši mysl napadají ty nejlepší nápady. Pokud budete od práce neustále odbíhat a rozptylovat svou mysl, těžko se vám podaří zabrat se do zkoumané problematiky natolik, abyste přišli s něčím objevným, s něčím, co vyžaduje dlouhé hodiny soustředěné práce a vystoupení z konvenčních kolejí vašeho myšlení. Přesně tak dospěli ke svým objevům takoví velikáni jako Darwin nebo Jung, píše v knize Newport.
2. Vždycky činnosti věnujte 100 %, ať už je to psaní seminárky, článku na blog nebo cokoliv jiného.
Jednou provždy přijměte fakt, že náš mozek neumí multitasking.
Úplně vidím, jak se vám dere na jazyk ale. Ale vždyť všechny ženské říkají, že zvládají mutlitasking, ale vždyť zvládám řídit a telefonovat... Tak jo a teď si zkuste následující cvičení, ve kterém budete psát větu Já zvládám multitasking a zároveň budete nad každé písmeno přiřazovat jeho pořadovou číslici. První tak, že napíšete vždy jedno písmeno a následně nad něj jeho pořadí ve větě a podruhé první napíšete celou větu a až posléze doplníte číslice. Své počínání si v obou případech změřte na stopkách. Tak co, kdy jste byli rychlejší? V tom druhém případě, viďte?
Když se na něco soustředíme, naše mysl na danou činnost zaměřuje svou pozornost a přeskakováním mezi více činnostmi znamená nutnost neustále mezi nimi pozornost přepínat a to mozek zaměstnává, zpomaluje. U rutinních činností je to snazší, máme je natolik osvojené a zautomatizované, že bez problémů zvládáme uvařit si kávu a u toho konverzovat s kamarádkou, jenže u učení a dalších činností, které zaměstnávají naší mysl podstatně více, protože musíme vytvářet nové myšlenky, konstruovat věty, "smysluplné" seminárky, tam už multitasking představuje větší brzdu...
Efekt koktejlové party je dobře známý psychologický jev, který svůj název dostal podle situace, kdy jste na party s kamarády, jste zabráni do konverzace s přáteli a najednou zaregistrujete, že někdo cizí v místnosti pronesl vaše jméno a vaše pozornost se automaticky přenese na dotyčnou osobu. Vaše mysl jednoduše odvede vaši pozornost směrem k této osobně, protože to považuje za důležité. Co o nás asi řekne? Máme v sobě všichni přirozenou zvědavost. A přesně tak vaše mysl odběhne ke slovům puštěné písničky nebo k nově vyskočenému upozornění na Facebooku, to je přece zajímavé ne? Rozhodně zajímavější, než těch pár vět ve Wordu, které jste do té doby dali dohromady...
Jenže to zákonitě vede k jedinému, čas nad psaním něčeho, co chcete mít co nejrychleji z krku, se nepříjemně protáhne. Komu někdy neříkali rodiče, sedni k tomu hned po škole, napiš to a pak budeš mít klid a spoustu času na svoje koníčky. Jo jo, že mají pravdu všichni víme, ale vytrvalost a pevná vůle se musí trénovat. Myslet si, že najednou sednete k počítači a povede se vám 2 hodiny soustředěně psát, když jste toho nebyli schopní celý minulý semestr, není sice nemožné, ale na začátek dost troufalé.
Známá Pomodoro technika vám to na začátku může trochu usnadnit. Jednoduše si nastavíte časovač na 20-25 minut soustředěné práce a následně si dáte 3-5 minut pauzu a klidně si ten Facebook zkontrolujete a pak se znovu pustíte do práce. Před nedávnem jsem přečetla knihu Hluboká práce a ta mluví o jednom ze zásadních benefitů nepřerušovaného soustředění se, totiž o tom, že člověku umožňuje, dostat se do stavu flow, kdy je jedinec natolik pohlcen činností, že ztrácí pojem o čase a okolním světě. A co je na něm tam zázračného? Je to právě tento stav, kdy naši mysl napadají ty nejlepší nápady. Pokud budete od práce neustále odbíhat a rozptylovat svou mysl, těžko se vám podaří zabrat se do zkoumané problematiky natolik, abyste přišli s něčím objevným, s něčím, co vyžaduje dlouhé hodiny soustředěné práce a vystoupení z konvenčních kolejí vašeho myšlení. Přesně tak dospěli ke svým objevům takoví velikáni jako Darwin nebo Jung, píše v knize Newport.
2. Vždycky činnosti věnujte 100 %, ať už je to psaní seminárky, článku na blog nebo cokoliv jiného.
A pravidlo je užitečné i u koukání na filmy, fakt! Říkali jste si někdy, že nerozumíte tomu, jak můžete být tak děsně unavení, když jste celý jenom koukali na televizi? Je to jednoduché, ačkoliv se jedná o odpočinek, který ke všemu spadá do kategorie toho pasivního, váš mozek rozhodně v době sledování filmů nezahálí. Všechny ty ustrašené výkřiky při sledování hororů krásně ilustrují, že náš mozek nedokáže jasně odlišit virtuální svět od reality. Co se děje ve filmu se nás dotýká, jsme součástí toho, co sledujeme, přirozeně si začínáte vytvářet vazby k postavám a v našem těle se odehrávají emoční reakce v závislosti na dějové linii. V kombinaci s tím, jak málo dnes stačí, abychom se cítili znudění, se dnes navíc velká část filmů stříhá tak, aby vytvářela emoční rauš, střídá se jedna dramatická scéna za druhou a naše hlava se tak spíš, než že by odpočívala, pohybuje ve zvláštním světě, který nás na konci vyplivne zpět do reality často emočně vyždímané a vyčerpané - pochopitelně záleží na tom, co sledujete, ale asi znáte ten pocit, kdy odcházíte z kina a jste "tak trochu mimo".
A proč to píšu? Kouknout ve volném čase na film je úplně normální a v pohodě, ale myslet si, že si u toho odpočinu a naberu spoustu sil je na pováženou, protože jestli to platí, pak hlavně v případě, kdy sledujete to, čemu s takovou oblibou říkáme oddychovky, tedy věci nevalné hodnoty, zato valné schopnosti obrat nás o čas. Není tak lepší spíše si jednou za čas zajít na dobrý film do kina, než jedním okem pokukovat po seriálu nevalné kvality?
A proč to píšu? Kouknout ve volném čase na film je úplně normální a v pohodě, ale myslet si, že si u toho odpočinu a naberu spoustu sil je na pováženou, protože jestli to platí, pak hlavně v případě, kdy sledujete to, čemu s takovou oblibou říkáme oddychovky, tedy věci nevalné hodnoty, zato valné schopnosti obrat nás o čas. Není tak lepší spíše si jednou za čas zajít na dobrý film do kina, než jedním okem pokukovat po seriálu nevalné kvality?
Plné soustředění? Ano. Perfekcionismus? Spíš ne.
Těžko to brát za univerzální pravidlo, ale přesto jsem se rozhodla to přihodit jako poznámku na závěr. Myslím s ním hlavně na ty z vás, kteří máte stejně jako já, tendenci být na sebe občas až moc přísní. Jedna věc je věnovat úkolu dostatek své pozornosti a neodfláknout ho, druhá, že je dobré někdy pamatovat na to, že výsledek vaší práce nemusí být vždycky dokonalý, pokud se zrovna nechystáte obohatit svět průlomovým objevem. Pravý střed pro mě leží někde mezi extrémy hrotit a odfláknout.
Těžko to brát za univerzální pravidlo, ale přesto jsem se rozhodla to přihodit jako poznámku na závěr. Myslím s ním hlavně na ty z vás, kteří máte stejně jako já, tendenci být na sebe občas až moc přísní. Jedna věc je věnovat úkolu dostatek své pozornosti a neodfláknout ho, druhá, že je dobré někdy pamatovat na to, že výsledek vaší práce nemusí být vždycky dokonalý, pokud se zrovna nechystáte obohatit svět průlomovým objevem. Pravý střed pro mě leží někde mezi extrémy hrotit a odfláknout.