Rozhlašuju do světa a sama jsem ještě do nedávna nezvládla ani jedno. Teď už jsem ale dle svých měřítek poloviční Češka. Ta Vltava letos v létě klapla. Se vším všudy. I s nedobrovolným koupáním... A Sněžka na mě do příštího léta určitě počká.
Pravdou je, že to s Vltavou od začátku vypadalo trochu nahnutě. Na poslední chvíli mi odpadl parťák do lodi a já si myslela, že to budu muset odpískat. Ale pak mě napadlo napsat Nikče, dredaté holce, kterou jsem předtím viděla jednou v životě na hromadném výletě a prohodila s ní sotva pár vět. Ona si mě ale přidala do přátel na Facebooku. Já jí napsala. A bylo. Jedu. Jedem!
Úspěšně jsem přežila psychicky nejnáročnější fázi každého výletu, balení. Zabalit jsem zvládla nejen sebe, ale taky trochu ségru (která byla zrovna rozlítaná někde po republice) a do krosny jsem nasoukala i věci na v pořadí další plánovanou letní akci Objev Česko, protože kdo chce mít nabitý program, přirozeně nemůže počítat s luxusem přebalování věcí na domácí základně :) Když jsme se pak v den D po setkání se zbytkem vodácké party v Praze zvládla dopravit až do výchozího bodu A, totiž do Vyššího Brodu, byla jsem ze svého balícího a cestovního výkonu natolik hotová, že jsem si po příchodu do našeho kempu na trávě nepokrytě nafoukla karimatku a lehla si vyřízená do spacáku. Takže zatímco zbytek bandy objevoval Vyšší Brod, já jsem byla ráda, že jsem ráda.. :)
Ráno nás probudily zvuky kapek deště. Oprava: ráno děsně pršelo. Oprava: celý den šíleně chcalo. Zkrátka neprobudili jsem se do takového dne, jaký bychom si bývali byli přáli. A vzhledem k tomu, že z celé naší party osmi lidí byla předtím na Vltavě jediná Anička, nevěděli jsme moc, jak se situací naložit. Čekáme? Jedem? Je to bezpečné? Po konzultaci se "slečnou u okýnka" a "klukem od loděk" jsem se rozhodli po obědě vyrazit, ale plastové rychlejší kánoe Vydry většina naší party vyměnila za o něco pomalejší ale zato stabilnější nafukovací Pálavy.
Záhy se ukázalo, že lepšího parťáka než je Nikča jsem si nemohla přát. Uměla totiž od prvních odpádlovaných metrů báječně kormidlovat naši loď a neomylně s ní zvládala kličkovat mezi občasnými kameny a stromy (pravda, vzaly jsme jednu vrbu, ale to je v mezích normy :)). Já si pozici zadáka zkusila asi na hodinu, ale když mě po té době předjela loď, kterou kormidloval nanejvýš sedmiletý kluk, poníženě jsem snahu naučit se to nechala "na jindy". Nikča naštěstí neměla potřebu socialistické dělby práce a ochotně zůstávala na zadní pozici. A hlavně, statečně snášela moje tlachání a zpívání, což byl ještě podstatně větší výkon než její nepřekonatelné kormidlování :) A tak jsme nakonec předpisově pro obhlídnutí situace zastavily jen před prvním jezem a ty další už sjížděly bez zbytečného zdržování se na blind. Za celé čtyři dny jsme přenášely jediný. Jediný nesjízdný. A když jsme potom nasedly zpátky do lodi, cvakly jsme se, protože jsme moc rychle kolmo najely na diagonální proud vody (chápete tu situaci, že jo? :D) Hlava mě v tu chvíli neušetřila vzpomínky na ceduli "Pozor zmije", kterou jsem viděla pár metrů nazpět. Celý incident nás ale naštěstí stál jen mokré oblečení. A nakonec, shodly jsme se, že bez tohohle karambolu bychom neměly vltavskou full-experience, takže jsme se vlastně ani moc nezlobily.
Po upršeném prvním dni, který nás donutil zapíchnout to už v Rožumberku, tedy v půlce plánované trasy, k nám bylo počasí o poznání milosrdnější a druhý den jsme s přehledem dohnali všechny časové ztráty. Ten třetí jsme se už podle vodáckého kodexu jen líně vezli rozvalení na loďkách poslouchajíc hudbu z vodotěsného repráčku a užívali si konečně echtově letního slunečného počasí. Idyla panovala až do kempu ve Zlaté koruně, kde nám s Nikčou někdo z lodi ukradl pádla a vesty…. Kluk v půjčovně znalecky konstatoval, že to máme blbý, načež nenápadně naznačil, že pokud se nám nechtějí platit dva tisíce, můžeme ty věci ukradnout zas někomu jinému. Vážně parádní řešení, shodly jsme se s Niki a rozhodly se radši uskutečnit náš (ehm bohužel můj) "geniální nápad" a nastražit do lodi jedno z doposud neukradených zbylých pádel. Kánoi jsme pak chtěly z povzdálí nenápadně pozorovat. Když se ale ukázalo, že touhle aktivitou spíš přijdeme o další pádlo, než dopadneme toho, kdo nám věci ukradl a kdo je pravděpodobně už dávno několik kilometrů daleko po proudu, vrátily jsme se za ostatníma a ráno jsme s konstatováním, že nám to pán bůh oplatí na muži, zaplatily nové vesty a pádla. (Mimochodem, ne že bychom nechtěly báječného muže, ale vyšlo nás to dráž než půjčení lodi na čtyři dny, takže kdyby vás náhodou někdy napadlo nechávat si v lodi nehlídané věci, vzpomeňte si na nás :)).
A nakonec mám pro vás ještě jeden tip. Žádní správní vodáci prý nevyjíždí před desátou. Jenže my, co máme další prázdninové plány, občas potřebujeme stihnout konkrétní vlaky, a tak nás trošku tlačí čas... Takže jsme si poslední den "přivstaly" a vyjeli o půl desáté. Vltavu jsme měli první hodinu jen sami pro sebe a bylo to kouzelné. A kdybyste to chtěli mít úplně vychytané, udělejte to ten den, kdy je v plánu Český Krumlov, jinak budete mít ve frontách opravdu spoustu času na prohlížení města ;)