Jsem hrdou majitelkou desítek složek s neprotříděnýma fotkama, ale po dnešku jich bude o jednu méně. Po zkouškovém (almost) mám totiž najednou spoustu volného času, a tak nastal čas poprat se s fotkama z loňského měsíčního pobytu ve Vídni.
Více fotek na vás čeká na konci článku v galerii :)
Navíc teď přišla ta doba, kdy mnozí přemýšlí nad svými letními plány, tak si říkám, že by třeba někoho z vás mohla inspirovat k získání stejné jazykové zkušenosti, jakou mám z loňska já. Tak tedy, já se loni přes referenci kamarádky proklikala až na tyhle stránky a trochu last-minute se přihlásila na jazykový kurz němčiny pořádaný Sprachcentrem Vídeňské univerzity.
Když se rozhodnete přihlásit vybíráte si ze tří možností - buď platíte pouze za výuku a ubytování si sháníte sami, nebo si připlatíte za jedlo či více lůžkový pokoj na kolejích. A na kolejích jsem se zabydlela i já. Jo rakouské koleje, to je trochu jiná liga :D Krásné, čisté, moderní, jen musíte počítat s tím, že si musíte přivést vlastní nádobí, což je celkem komplikace v případě, že jedete vlakem a musíte všechno tahat po kufrech a taškách. Mě naštěstí vezli rodiče, takže jsem si mimo kuchyňské vybavení přivezla taky 2 plné přepravky jídla, abych si mohla každý den vařit a měsíc tak fungovala na těstovinách s variací různých omáček :D
Co se samotného kurzu týče, první den probíhalo rozřazování do skupin. Vyplatí se na něj přijít co nejdřív, protože jinak si opravdu počkáte (tak 1-2 hoďky, než na vás přijde řada), myslím, že celkem na kurz přijelo kolem 150 lidí z celého světa, takže než na mě vyšla řada, stihla jsem ještě s partou nově poznaných studentů absolvovat první procházku po centru Vídně. Pak jsem se konečně dočkala, vyplnila pár testů a absolvovala krátký pohovor a napsání textu, načež mi bylo doporučeno jít do skupinky B1 (to spíš) nebo B2. Upřímně, hlavně s tou mluvenou částí jsem celkem bojovala a vážně si nevěřila, tak jsem kývla na B1, dostala nějaké papíry a šla na kolej.
Po prvním dni výuky mi bylo jasné, že skoro všichni kecaj, resp. že zatímco já jsem k sobě zpravidla dost sebekritická a své znalosti podhodnocuju, ostatní hrdě vydávají svoje Hallo. Ich bin Stefan aus Frakreich. za pokročilou jazykovou úroveň, ale představení jsou vlastně jediné 2 věty, které zvládají bez chyb a jinak mluví spíš jako Jolanda = náhodný generátor slov. Každopádně do konce prvního týdne máte možnost přestoupit do jiné skupiny, takže jsem toho využila a přidala se do skupiny B2.
Myslím, že jsme chodili vždycky na 9:15 a končili ve 12, já to měla asi 10 minut pěšky, takže jsem si nejdřív ani nekupovala měsíčník, ale pak jsem si říkala, že bude přece jen fajn ho mít, protože budu moct cestovat po městě dál a častěji, takže jsem si ho koupila (tuším, že stál kolem 47 eur)
Naše učitelka byla popravdě celkem drsoň, jeli jsme jedno cvičení za druhým (ve třídě nás mimochodem bylo asi 13), psali testy na slovíčka, které nám pak známkovala a celkově to nemělo úplně dovolenkový nádech :D ale asi se to vyplatilo, protože na závěrečný test jsme byli připravení dobře. Úplně na závěr pobytu nás totiž všechny (k mému překvapení :D) čekala velká zkouška, která se skládala z testu, slohové a mluvené části. Všichni, kdo jsme test úspěšně složili jsme pak dostali certifikát a dokonce nám bylo řečeno, že daný certifikát (B2/2) můžeme použít i kdybychom se chtěli hlásit na VŠ v Rakousku (myslím ale, že se to od loňska změnilo a letos už tento konkrétní certifikát neuznávají).
Odpoledne jsme pak vždycky měli volné. Univerzita pro nás sice pořádala nějaké výlety a další akce, ale téměř za všechno se platilo, takže jsem se snažila obejít hlavně všechno, co bylo zdarma :D Ač jsem říkala, že nás tam bylo celkem asi 150, na akcích se nás většinou sešlo jen kolem 10, takže jsem byla ráda, že na kolejích nebydlím sama a můžu podnikat výlety s holkama, které taky přijely na kurz, jinak je ale pravda, že mimo svou skupinu moc nových lidí - spolustudentů - nepoznáte. Část z ostatních kurzistů byli imigranti, kteří ve Vídni pracovali, a tak je zkrátka odpolední výlety míjely, a obecně prostě všichni fungovali tak nějak ve vlastní bublině, což je vážně škoda, protože by to byl skvělý globální networking! :)
Ve Vídni je každopádně spousta věcí, co se dá dělat. Vídeň je umělecká, fotogenická, má nádhernou architekturu a taky fakt hodně muzeí :D Je skvěle přizpůsobená jízdě na kole, které si můžete půjčit u jednoho z mnoha stojanů. Má svůj vlastní ostrov, který je dlouhý asi 17 km a je perfektní pro co jiného než jízdu na kole :) Je vyhlášená pro svůj Sachrdort, ale upřímně, jasně, že ho musíte zkusit, ale taková pecka to není :)
Já toho stihla navštívit celkem dost, ale popravdě, mám mizernou paměť na názvy míst a památek, tak se alespoň pokochejte pár fotkama a doufám, že vás třeba naladí na alespoň krátkou návštěvu Vídně. Je to kousek a stojí to za to! :)
Co se samotného kurzu týče, první den probíhalo rozřazování do skupin. Vyplatí se na něj přijít co nejdřív, protože jinak si opravdu počkáte (tak 1-2 hoďky, než na vás přijde řada), myslím, že celkem na kurz přijelo kolem 150 lidí z celého světa, takže než na mě vyšla řada, stihla jsem ještě s partou nově poznaných studentů absolvovat první procházku po centru Vídně. Pak jsem se konečně dočkala, vyplnila pár testů a absolvovala krátký pohovor a napsání textu, načež mi bylo doporučeno jít do skupinky B1 (to spíš) nebo B2. Upřímně, hlavně s tou mluvenou částí jsem celkem bojovala a vážně si nevěřila, tak jsem kývla na B1, dostala nějaké papíry a šla na kolej.
Po prvním dni výuky mi bylo jasné, že skoro všichni kecaj, resp. že zatímco já jsem k sobě zpravidla dost sebekritická a své znalosti podhodnocuju, ostatní hrdě vydávají svoje Hallo. Ich bin Stefan aus Frakreich. za pokročilou jazykovou úroveň, ale představení jsou vlastně jediné 2 věty, které zvládají bez chyb a jinak mluví spíš jako Jolanda = náhodný generátor slov. Každopádně do konce prvního týdne máte možnost přestoupit do jiné skupiny, takže jsem toho využila a přidala se do skupiny B2.
Myslím, že jsme chodili vždycky na 9:15 a končili ve 12, já to měla asi 10 minut pěšky, takže jsem si nejdřív ani nekupovala měsíčník, ale pak jsem si říkala, že bude přece jen fajn ho mít, protože budu moct cestovat po městě dál a častěji, takže jsem si ho koupila (tuším, že stál kolem 47 eur)
Naše učitelka byla popravdě celkem drsoň, jeli jsme jedno cvičení za druhým (ve třídě nás mimochodem bylo asi 13), psali testy na slovíčka, které nám pak známkovala a celkově to nemělo úplně dovolenkový nádech :D ale asi se to vyplatilo, protože na závěrečný test jsme byli připravení dobře. Úplně na závěr pobytu nás totiž všechny (k mému překvapení :D) čekala velká zkouška, která se skládala z testu, slohové a mluvené části. Všichni, kdo jsme test úspěšně složili jsme pak dostali certifikát a dokonce nám bylo řečeno, že daný certifikát (B2/2) můžeme použít i kdybychom se chtěli hlásit na VŠ v Rakousku (myslím ale, že se to od loňska změnilo a letos už tento konkrétní certifikát neuznávají).
Odpoledne jsme pak vždycky měli volné. Univerzita pro nás sice pořádala nějaké výlety a další akce, ale téměř za všechno se platilo, takže jsem se snažila obejít hlavně všechno, co bylo zdarma :D Ač jsem říkala, že nás tam bylo celkem asi 150, na akcích se nás většinou sešlo jen kolem 10, takže jsem byla ráda, že na kolejích nebydlím sama a můžu podnikat výlety s holkama, které taky přijely na kurz, jinak je ale pravda, že mimo svou skupinu moc nových lidí - spolustudentů - nepoznáte. Část z ostatních kurzistů byli imigranti, kteří ve Vídni pracovali, a tak je zkrátka odpolední výlety míjely, a obecně prostě všichni fungovali tak nějak ve vlastní bublině, což je vážně škoda, protože by to byl skvělý globální networking! :)
Ve Vídni je každopádně spousta věcí, co se dá dělat. Vídeň je umělecká, fotogenická, má nádhernou architekturu a taky fakt hodně muzeí :D Je skvěle přizpůsobená jízdě na kole, které si můžete půjčit u jednoho z mnoha stojanů. Má svůj vlastní ostrov, který je dlouhý asi 17 km a je perfektní pro co jiného než jízdu na kole :) Je vyhlášená pro svůj Sachrdort, ale upřímně, jasně, že ho musíte zkusit, ale taková pecka to není :)
Já toho stihla navštívit celkem dost, ale popravdě, mám mizernou paměť na názvy míst a památek, tak se alespoň pokochejte pár fotkama a doufám, že vás třeba naladí na alespoň krátkou návštěvu Vídně. Je to kousek a stojí to za to! :)