ANEB stopovací desatero
Když jsem doma na začátku léta oznámila, že se chystám jet na závod LowCost Race v rámci kterého člověk bez peněz brázdí Evropu a plní bláznivé výzvy, navíc s klukem, kterého jsem předtím nikdy neviděla, po vzoru klasika Ládi Zibury, bych vše shrnula do věty: Otec nebyl nadšen a ani matka můj entusiasmus příliš nesdílela. Jenže já jsem byla odhodlaná si tohle dobrodružství zkrátka nenechat vzít...
A tak jsem se s rodiči pár dní před začátkem závodu ocitla v RockPointu, abych si koupila pořádný bágl, a pak už to chtělo jen zvládnout tu nejnepříjemnější část na cestování, totiž balení (chtěla jsem nejdřív prvenství nechat vybalování, jenže pak se mi oživily ty mučivé vzpomínky na dilemata co brát s sebou, které s přehledem předčí tu fázi, kdy musíte naházet všechno špinavé oblečení do pračky a uklidit všechno do šuplíků, ostatně, co si vzít s sebou je taková alchymie, že tomu určitě věnuju nějaký budoucí článek :)).
S mojí úplně první cedulí, jak jsme záhy zjistili na úplně blbém místě :D
Nutno říct, že jsem nikdy předtím nestopovala a vlastně mě to ani nijak nestresovalo. Obavy spojené s cestováním jsem mohla mít veskrze dvě. Prvně jsem se mohla obávat, že nám nikdo nebude zastavovat, a že tak zkejsneme někde v České republice. Ono to tak první den opravdu skoro dopadlo, ale já si v duchu říkala, že jestliže to má být náš hlavní způsob dopravy, tak to prostě jít musí ukázalo se, že i dneska se všude v Evropě, třeba po 2 hodinách stání na benzínce, ale přece, najdou lidi, kteří mají chuť vám pomoct. A druhak jsem ve svém okolí často odpovídala na otázku, jestli se jako vážně nebojím. Nebojím, odpovídala jsem. Mimo to, že jsme až na závěrečné 2 dny stopovali vždycky ve dvou, se mi potvrdilo to, že všichni ti, kteří nám zastavili, byli milí a přátelští lidi, kteří často dříve sami stopovali, a tak teď rádi pomohli zase dalším stopařům. Jasně, že obezřetnost je vždycky na místě (i na straně řidiče, abychom byli objektivní), ale musím říct, že jsem se nikdy nedostala do situace, kdy bych se necítila bezpečně a potom všichni, co stojí u cesty s palcem nahoru, ví, že základní pravidlo zní - nezdá se ti řidič = nenasedáš.
Potom, co jsme ale projely přes 8 zemí v západní Evropě se mi seznam stopovacích pravidel a tipů o něco rozrostl, tak jsem je pro vás sepsala do následujících bodů:
Potom, co jsme ale projely přes 8 zemí v západní Evropě se mi seznam stopovacích pravidel a tipů o něco rozrostl, tak jsem je pro vás sepsala do následujících bodů:
Mončino stopovací desatero
1. Nezdá se ti řidič = nenasedáš
2. Oldschoolové saní fixama na papíry a kartony je sice skvělý retro, ale věřte mi, že se brzo ocitnete v bodě, kdy začnou docházet nejen ty fixy, ale taky papíry a vy se pak budete konstantně slídit po nových kartonech a prosit o papíry. Koupit si předem mazací tabuli, tak není vůbec špatná investice, naopak!
3. Benzínky jsou top. Alfa omega stopování je zvolení si správného místa, což může být někdy docela alchymie. Je jasný, že na dálnicích se stopovat nesmí, proto budete nejčastěji stát nejspíš u výjezdů z benzínek. To je vlastně stopařský ideál, jednak auta z pump a odpočívadel vyjíždí pomalu a druhak je většinou docela dobře možné postavit se tak, aby auta měla dobrý výhled na ceduli a také dostatek prostoru na zastavení. Trošku vyšší dívčí je pak zjišťovat si, jak je pumpa drahá, pokud se totiž jedná o předraženou pumpu, pravděpodobně na ni zavítá jen pár výletujících řidičů, kteří to v dané oblasti moc dobře neznají a zpravidla nemají chuť brát výletující stopaře.
4. Dostatek místa na zastavení je pro řidiče absolutní základ. Je třeba, aby poté, co si přečtou vaši ceduli měli dostatečný prostor pro to promyslet si, zda vás mohou vzít a následně na bezpečné zastavení. Pokud je pro řidiče místo k zastavení nekomfortní nebo nemají-li dostatek času na promyšlenou, nebude se jím chtít kvůli vám riskovat a i když třeba pojedou požadovaným směrem, nevezmou vás.
5. Ačkoliv sami brzo shledáte, že občas je najít vhodné místo pro stopování prakticky nadlidský úkol (např. v Mety ve Francii ;)), pořád existuje pár vychytávek, které vám s výběr vhodného místa mohou značně ušetřit. Moc doporučuju si předem stáhnout offline mapy.cz, jednak brzy zjistíte, že používání online map žere hezkou porci mobilních dat a potom na rozdíl od Google map je na těch českých hezky vidět rozmístění benzínek.
6. Přehled o rozmístění benzínek ostatně patří k základní výbavě každého stopaře. Nejen, že o nich potřebujete vědět, abyste je použili jako výchozí bod pro stopování, ale zároveň se vám často stane, že řidiči nebudou vědět, kde je vhodné místo pro vaše vysazení a bude tak na vás, abyste si zvolili, kde vás mají vyhodit. Bez znalosti toho, aniž byste věděli, kde je poslední benzínka, která je na společné trase, můžete najednou skočit někde u sjezdu, ze kterého se pak budete dostávat jen těžko.
7. Nechte si od řidiče či místních poradit, kde je nejvhodnější místo pro stopování, často mají dobrý přehled o tom, kde vídají stopaře, ale nenechte si namluvit, že je dobrý nápad vysadit vás v centru města. Záhy zjistíte, že není nic komlikovanějšího než vymotávat se z velkoměst (s cedulkama Anywhere nebo Out of the city :D). Snažte se dostat alespoň na konec města, nebo tam následně sami dojděte, tam už je šance, že narazíte na někoho, kdo jen nejezdí po nákupech či z práce domů vyšší.
8. Užitečná aplikace je také Waze, má přehled o aktuální dopravní situaci, na základě které vyhodnocuje nejrychlejší trasy. Můžete tak díky ní informovat řidiče o lepších alternativách v případě kolon, upozornit je na měřené úseky nebo pro ně najít nejlevnější benzínku v okolí. Vzhledem k tomu, že vás vezou zadarmo je fajn, když jim můžete na oplátku alespoň trochu pomoct i vy :)
9. Palec či cedule, to je oč tu běží. Já teda dávám přednost cedulím. Je pravda, že nám jednou na palec auto zastavilo ještě dříve, než jsem stihla dopsat ceduli, ale jinak si myslím, že cedule fungují o něco lépe, protože řidiči předem ví, kam máte namířeno a nemusí tak vynakládat další úsilí na to, aby zastavili a ptali se vás - obecně jednoduše platí, chtějte toho po řidičích co nejméně, řekla bych s odkazem na to, jak je důležité, aby se kvůli vám nemuseli uchylovat k potenciálně nebezpečným manévrům. Myslím, že je lepší psát si spíš první nejbližší velké město na vaší cestě než nějakou dalekou destinaci. Zvýší se tak počet potencionálních "odvozců" :) a navíc mám pocit, že když si člověk na ceduli napíše třeba úplně jinou zemi, občas si řidiči řeknou: "tam já nejedu," i když třeba část cesty by vás svézt mohli. A když budete mít štěstí, třeba přeci jen narazíte na někoho, kdo vás zaveze až za to město, co máte napsané na ceduli. A pokud ne, budete se po drobnějších kouscích přibližovat svému cíli. Jen je třeba si hlídat, ať nesjedete z rychlostních silnic do center měst a pokud řidič sjíždí z dálnice, předem se domluvit, že vás vysadí ještě na dálnici někde na pumpě (právě tady vám poslouží Mapy.cz nebo Waze).
10. No a nakonec je dobré vždycky myslet na to, že s úsměvem vám to půjde líp. Nebudu vám mazat med kolem pusy, fakt není sranda, když někde na ostrém slunku stojíte přes dvě hodiny s cedulí v ruce. Jenže vy ty řidiče prostě musíte nějak zaujmout a s mobilem v roce to dost dobře nejde. Takže hezky odložit mobil a na dívat se na to, jak se na vás všichni omluvně koukaj, že jedou jinam, dokud se konečně nedočkáte svého vysvoboditele z bezinové pumpy. To je potom radost :)
Co vy, jezdíte stopem? A máte nějaké vychytávky, které jsem nezmínila? Podělte se o ně :)