Jestli jsem v něčem fakt přeborník, tak ve schopnosti nudit se. Moje kamarádka Janča to nechápe a tvrdí mi, že ona se nenudí nikdy, že si prostě vždycky najde něco, co chce zrovna dělat, čemu se chce věnovat. No já zase nechápu ji. Že nemá tu schopnost nudit se. Pro mě je každá druhá chvíle dlouhá chvíle. Nonstop nad něčím přemýšlím nebo mě napadají nové věci, které bych chtěla zkusit, zrealizovat, podniknout a které se nedějí zrovna v tenhle přítomný moment :D Když je něco moc dlouho moc monotónního, vnitřně mě to žere. Nesnáším stereotyp. A doba covidová si na rozdíl ode mě se stereotypem docela rozumí.
A tak se ptám, jak to zvládáte? Já totiž občas moc ne ... Ne, upřímně, naprosto respektuju to, že je potřeba přizpůsobit svoje chování, situaci, která nastala a že omezení sociálních aktivit je teď jedinou cestou ven. Chápu to a neřekla bych proti tomu půl slova. Ale taky vím, že je to pro mě občas náročné a to jsem si tenhle týden dělala MBTI test osobnosti a vyšlo mi, že jsem introvert :D Pravda, nemohlo mi to s rozdílem 2 % mezi intro a extraverzí vyjít těsněji, ale pořád je tohle období dost specifické a já si řekla, že s vámi budu sdílet pár tipů, které mi pomáhají zůstávat v téhle době optimistická. I když vůbec nechci tvrdit, že to zvládám 24/7. (Ségra, by mohla vyprávět :))
1) Mějte plány a sny, na kterých můžete začít pracovat pokud možno teď hned
Pamatuju si, že jsme se ve škole učili, že denní snění je znakem nevyspělé osobnosti. No, můj mozek různé představy, nápady a plány prakticky živí a jestli je škatulka nevyspělé osobnosti daní za to, že jsem kreativní, jsem s tím ok :D Každopádně ruku v ruce s tím, jak nemám ráda stereotyp, se mi pravidelně stává, že je například zimní zkouškové a já, otrávená učením, píšu kamarádce, jestli se mnou v létě nepůjde do Santiaga. A tak vznikají moje cestovatelské plány. Vybavuje se mi v téhle spojitosti citát "Do something you hate and you will spend every minute thinking about doing something you love instead" protože to je přesné. Mně se tohle děje skoro pokaždé, když se nudím :D A tak jsem se loni třeba spontánně rozhodla, že si udělám instruktorský kurz lyžování a strávila zimu na horách. Bylo to bezva a pokud to letos jenom trochu půjde, vrátím se k tomu zase. A to je skvělý motor optimismu, mít se na co těšit. Já sice vážně nejsem "plánovací typ", ale tuhle vidinu toho, co bude a na co se těším, před sebou musím mít vždycky, That's a rule :D A úplně ideální je, když je to něco, k čemu můžu kroky podnikat už teď.
2) Nikdo nemá rád Microsoft Teams ale všichni nakonec vezmou online meetingy na milost
Když se kvůli omezení aktivit přestanete vídat s okruhem svých přátel, dost možná vás to přivede k redefinici používaného termínu a z okruhu přátel se rázem stane okruh známých nebo možná výstižněji okruh lidí, jejichž instagramová stories na vás vyskakují na sociálních sítích. S těma, které nepřevelíte do širšího kruhu, ale určitě budete chtít zůstat v kontaktu i v téhle zvláštní době a technologie umí naštěstí víc, než jen ty stories :)
Já mám teď v kalendáři pravidelné WhatsApp a Zoom Meetingy. S mojím milovaným Girls Squad jsme zvyklé volat si už dlouho, protože Janča nám utekla za lepším vzděláním do Anglie, teď se přidaly cally se spolužačkama z výšky a taky se skupinou (ne)známých studentů, které propojila Discover Academy (mimochodem super iniciativa, koukněte na to :)) A vlastně myslím, že spousta těhle callu dobu covidovou přežije, protože jsme často rozlítaní po celé zemi / světě a tohle je ideální způsob, jak zůstat v kontaktu.
3) Cliché alert - věnujte se sami sobě
Nechci kázat vodu a pít víno (to vlastně teď fakt piju víc než jindy :D), tak zmíním jen to, co fakticky dělám. Už před karanténou jsem byla zvyklá si psát deník a když ho sem tam zpětně někde náhodně otevřu, občas mě až vyděsí, jak přesně si dokážu vybavit, jak jsem se v té době / konkrétní situaci cítila a vím, že bez těch pár řádků, co jsem v té době napsala, bych si to tak přesně oživit nedokázala. Je to zajímavé. Bude to zajímavé, číst to s odstupem, po roce, pěti, deseti. A taky to občas dokáže člověku hezky utříbit myšlenky. Nebo je zformulovat. Pojmenovat abstraktní věci. Často věci, které nemůžu dostat z hlavy. Takhle je aspoň na chvíli odložím na papír. A je to dokonce terapeutické - mluvím o tom v novém díle našeho podcastu Wine not? , který vyjde tohle úterý. Měl být o cestování, ale vlastně není (kdo jste slyšeli nějaký díl, chápete, co tím myslím :D)
No a pak jsem si asi před rokem pořídila pětiletý deník a vždycky si k němu tak jednou za týden sednu a vyplním pár stránek. Na každý den v roce je tam jedna otázka a pod ní pět linkovaných oddílů na pět let - každý rok zaznamenáte svojí odpověď dle toho, jak to aktuálně v životě máte. Přijde mi to skvělé, protože tam jsou často otázky, na které se sami od sebe neptáme, navíc je to krásně zpracované a byl by to podle mě i krásný vánoční dárek (to se hodí jako tip, ne? :)) A musím říct, že jak do něj píšu už druhým rokem, tam mě často dost překvapilo, jak moc jsou některé věci jinak, než minulý rok stejnou dobou. Občas bojuju s pocitem, že něco stagnuje a teď se najednou můžu kouknout do deníku a zjistit, že jsem vlastně v úplně jiné pozici, než jsme byla před rokem. Je to vážně zajímavé sledovat a zaznamenávání si odpovědí je taková hezky reflexivní činnost :)
4) Hory - aka give the boys some credit
Příroda a hory jsou vždycky dobrý nápad a je fakt, že nebýt Koruny Česka, tak tam určitě nejsem tak často jako teď. Bezbolestně doplňuju zeměpisné mezery a trochu bolestně šplhám do kopců, na které by mě samotnou nenapadlo se vydat a jsou to fakt krásná místa. Díky za tu myšlenku ♥
P. S. Jsou právě dvě ráno. Pravda, píšu to dost stylem proudu vědomí a volných asociací, nad gramatikou zavírám oči a radši to po sobě často zpětně nepročítám, ale ne, nejde to samo, i když mě to baví. To jen tak pro orámování situace. :D
P. P. S. Pokud mně i sobě chcete udělat radost, koukněte do minulého článku a zúčastněte se soutěže o knížku, kterou si následně sami vyberete :)