Dneska to bude o něco delší, ale snad i o to zajímavější, trochu zabrousím do sociologie. Tak doporučuji si ke článku v klidu sednout, uvařit si hrnek dobré kávy, nebo čaje. A tradá, můžem si hrát na futuristy :)
Konečně se mi do ruky dostala tahle unikátní knížka, na kterou jsem měla zálusk už od chvíle, kdy (nejen) o ní mluvil její spoluautor Tomáš Sedláček s Martinem Veselovským v DVTV. Kniha, jež byla vydaná v roce 2016, si docela odvážně pokládá otázku: Jak budeme žít za 20 let? Odpovědi na ni hledá 20 českých osobností z široké škály oborů.
Pro představu uvedu alespoň část jmen, které do knihy přispěly: ekonom Tomáš Sedláček, novinář Jindřich Šídlo, ředitel Člověka v tísni psychiatr Šimon Pánek nebo psychiatr Cyril Höschl, přičemž každý se ve své úvaze věnuje proměně jiné oblasti společnosti. Je to pestrá paleta osobností, ale musím říct, že jsou mezi nimi pouze 2 ženy. (To je taky jedna z mála výtek, kterou ke knize mám.)
Publikace se věnuje budoucímu obrazu světa a společnosti, životního stylu, ekonomiky a průmyslu, vědy či zábavy a asi vás nepřekvapí, že všechny tyto oblasti se točí kolem jednoho ústředního bodu - kolem technologií.
Tak jo, úvod bychom měli, já bych s vámi ale chtěla sdílet ještě trošku víc, než jen co je tahle kniha zač, a tak jsem z ní vytáhla celkem slušnou řádku myšlenek k zamyšlení, které mě zaujaly, k některým přidala svůj vlastní komentář a teď vám je tady pěkně přehledně naservíruju :)
...Podobně to ještě dávno před zrodem celého internetu popsal sociolog Marshall McLuhan - každá augmentace našich původních vlastností zároveň znamená jejích oslabení těch původních. Automobily nám augmentují nohy, což neznamená, že o své biologické nohy přijdeme, ale již nám nebudou stačit. Bez automobilu se dnes člověk cítí nemobilní, jakoby bez nohou... (T. Sedláček, str. 12-13)
...Naše těžiště, těžiště naší duše se pomalu stěhuje pryč z tohoto materiálního světa... (T. Sedláček, str. 13)
...S mým "přítelem" na Facebooku z Číny mohou mít mnohem více společných zálib a otázek než s mým "biologickým" sousedem, který sice má stejnou národnost, jazyk, zbyky jako já, ale tím to končí. Možná takováto uskupení ideologicky spřízněných osob budou v budoucnu důležitější než národní státy. Není moc důvodů, proč by naše ideologická preference měla být diktována geografickou proximitou. Takto nějak mohou dost dobře vypadat negeografické "národy" budoucnosti... (T. Sedláček, str. 14)
...Právě alespoň částečně společné řízení, nikoli světovláda, ale schopnost shodnout se na řešení nejdůležitějších výzev a krizí, bude pro tento svět, soužití v něm, a tedy i pro nás a naše životy zcela základní a zásadní... (Š. Pánek, str. 29)
...V roce 2016 už bylo víceméně jasné, že informace jsou v médiích komoditou a zároveň jsou prakticky zadarmo k dispozici v takovém množství, že čtenáři již pomalu ztrácejí přehled o tom, kde k nim přišli. Velké i malé zpravodajské servery zjistily, že nejlepší cestou k výdělku je prodloužení času, který na jejich stránkách čtenář stráví. Stále více proto začaly prosazovat prvky přizpůsobení obsahu konkrétnímu návštěvníkovi... (J. Šlerka. str. 37)
-> věřím, že tohohle jsme si všichni moc dobře vědomi, ale jak často opravdu přemýšlíme nad tím, že všechno to scrollování FB a Instagramovým feedem nám bere to nejcennější co máme? Že přicházíme o čas pracovat na sami na sobě nebo na věcech, na kterých nám záleží?
...Králem kvalitního a analytického obsahu se tak (v roce 2036) znovu stává tisk, který využívá své kdysi největší slabosti: pomalosti a neměnnosti. Noviny zdražují a jsou chápány jako luxusní zboží... (J. Šlerka, str. 40)
...Výsledkem těchto změn bude mediální svět, kde všichni dostávají, co chtějí. Zprávy ušité na míru posluchačům, často až na úroveň jednotlivce, mají ovšem za důsledek zvláštní situaci. Na jedné straně jsou lidé maximálně spokojení s obsahem, který jim média nabízejí. Na straně druhé skutečnost, která se takto vytváří v jejich mysli, je skutečností právě jejich, nesdílejí ji s ostatními. Lidé žijí vedle sebe, ale přestali žít spolu... (J. Šlerka, str. 40-41)
...Na závěr spíš jedno přání než předpověď. Strašně bych si přál, aby speciálně u nás začalo přibývat lidí, kterým vyhovuje městskost. Tedy ruch, dynamika, blízkost cizích lidí, nečekané a mnohdy nepříjemné situace ve veřejném prostoru, kolize s jinými lidmi, jejichž představa o životě je jiná než ta naše, hluk v čase, kdy si myslíme, že by žádný být neměl... (A. Gebrian, str. 69)
...Budeme si natolik natolik vypomáhat technikou, až se z nás stanou nefunkční tvorové? Nebo naopak příliš funkční? (V. Staněk, str. 95)
...Představte si, že lusknete prsty a máte všechno o čem jste kdy snili. A představte si, že ve stejný moment lusknou i všichni ostatní. Takže všichni máme vše, co si jen můžeme přát. Všichni si teď myslíme, že se všechno vyřešila. Jak dlouho by nám ale pocit uspokojení vydržel, než bychom zase chtěli víc? Moc dlouho ne, viďte? Zjistili bychom, že nám zase chybí spousta věcí, na které jsme si předtím nevzpomněli. Lidstvo chce pořád víc a je to přirozené... (V. Staněk, str. 96)
...A člověku zbývá mnohem více času na duševní činnost. Absence povinností (práce) však odhalí, co je v člověku uvnitř, jak se chová a co dělá, pokud nic nemusí. Jakým si bude člověk pánem, zbaví-li se pána pracovního? (T. Sedláček, str. 104)
...A jistý trend je patrný od počátku civilizace - k čím dál tím abstraktnějším a "duše-vnějším" oblastem. Tedy doslova pohyb, kdy máme duši čím dál více venku, mimo tělo, třeba na internetu, kdy jsme čím dál tím duše-vnější... (T. Sedláček, str. 105)
...Nejpreferovanější směr v Bibli je paradoxně "zpět" - zpět do země zaslíbené, zpět k Otci, návrat ztraceného syna, zpět do dítěte protože jen dítě může vstoupit do Království nebeského a tak dále. Ale i drtivá většina sci-fi filmů odehrávajících se v budoucnosti, vzpomeňme třeba Matrix nebo Terminátora, chce stav světa vrátit do doby před zlomem (kdy vládu převzaly stroje, které jsme sami stvořili, aby za nás realizovaly naše touhy a práci... (T. Sedláček, str. 107)
...V budoucnu sice budeme chodit do (augmentované) reality, ale asi tak, jako se dnes chodí do lesa - pro zábavu, odpočinek, z estetických důvodů (ale vždy "augmentování" jídlem a balenou vodou ze supermarketu v batůžku, mobilem a kreditkou v kapse!). Ale už tam nežijeme. Už to není naše prostředí. (T. Sedláček, str. 109)
...Když - během zahálky - čtu knihu, dívám se na film, poslouchám hudbu, čtu prohlášení politiků, žiji světem někoho jiného. Svět, který vytvořil dost možná pro mne (a tisíce dalších "uživatelů") - já jsem jeho "cílový uživatel", je přeci jen světem cizím, nepřirozeným [...] já jsem tam pasivním hráčem... (T. Sedláček, str. 111)
...Dnes není problém cokoli vyrobit, je problém to prodat... (T. Sedláček, str. 119)
...Umělá inteligence nebude mít podobu jednoho konkrétního zařízení. Bude v telefonu, v počítači, v domácnosti, v autě, postupně přestaneme vnímat jednotlivé přístroje, zůstane jeden systém, který bude stále po ruce. A protože s ním budeme mluvit pro člověka přirozeným způsobem, přestaneme vnímat i ten prostý fakt, že mluvíme s počítačem... (F. Kůžel, str. 138)
...Detailní rozbor větných členů, stejně tak detailní popis těla rostliny či logaritmická rovnice jistě jsou znalosti, které v určité situaci mají svůj význam, ale ne v roce 2016 v "obecné" škole. Vyžadování těchto znalostí na dětech je motivováno skrytým důrazem na poslušnost. Nevedeme je k rozvoji uvažování, vedeme je k disciplíně, ne k samostatnosti a odpovědnosti. (B. Kartous, str. 172)
...Tím pádem zároveň vznikne tlak na to, aby se radikálně změnila role učitele ve škole. Matematiku, jazyk, základy přírodních i společenských věd děti lépe naučí androidní osobní asistenti v prostředí virtuální reality. Učitelé zde budou proto, aby ve školách učili děti skutečnému společenskému soužití. V našich osobních virtuálních realitách to bude stále vzácnější okamžik. Škola bude jedním z posledních míst, zvlášť pro děti, kde potkají skutečné lidi... (B. Kartous, str. 176)
...Nebo se společnost nebude ubírat cestou sebepoznání a bude dál chtít měnit okolní svět technologiemi, které odvedou pozornost od ní samé? (V. Kotek, str. 212)
Myslím, že z výše uvedeného je patrná řada hrozeb, kterým budeme velmi pravděpodobně čelit. Kdybych je měla shrnout do pár bodů, pak jimi jsou:
- Technologie nám začne diktovat náš život namísto opačného scénáře.
- Lidé se budou sdružovat do ideově kompatibilních skupin, jež je budou utvrzovat v jejich vidění světa, což může vést k větší netoleranci k jiným názorům.
- Fake news
- Technologie jako útěk z reality. Přestaneme snášet nepohodlí, budeme osamělí, neschopní překročit svou komfortní zónu a naše emoční inteligence bude klesat. Bude přeci o tolik jednodušší utéct do své virtuální reality než čelit nástrahám reálného světa, o tolik jednodušší vést konverzaci s vyspělou technologií, než s druhým člověkem...
- I nadále se budeme tvářit, že problémy naší planety se nás netýkají...
- Dávno máme všechno, co k životu potřebujeme, ale ani za 20 let nám to nebude dost. Budeme i nadále uměle vytvářet poptávku, a lidé si i nadále budou nenasytně kupovat nepotřebné zboží.
Zaujala vás knížka? Jestli jo, ale stejně jako já, vždycky před přečtením nového titulu letíte kouknout do databáze knih, jestli opravdu stojí za to, ušetřila jsem vám trochu práce klik ;)) Jak se na naši budoucnost za 20 let díváte vy?
Tak jo, úvod bychom měli, já bych s vámi ale chtěla sdílet ještě trošku víc, než jen co je tahle kniha zač, a tak jsem z ní vytáhla celkem slušnou řádku myšlenek k zamyšlení, které mě zaujaly, k některým přidala svůj vlastní komentář a teď vám je tady pěkně přehledně naservíruju :)
...Podobně to ještě dávno před zrodem celého internetu popsal sociolog Marshall McLuhan - každá augmentace našich původních vlastností zároveň znamená jejích oslabení těch původních. Automobily nám augmentují nohy, což neznamená, že o své biologické nohy přijdeme, ale již nám nebudou stačit. Bez automobilu se dnes člověk cítí nemobilní, jakoby bez nohou... (T. Sedláček, str. 12-13)
...Naše těžiště, těžiště naší duše se pomalu stěhuje pryč z tohoto materiálního světa... (T. Sedláček, str. 13)
...S mým "přítelem" na Facebooku z Číny mohou mít mnohem více společných zálib a otázek než s mým "biologickým" sousedem, který sice má stejnou národnost, jazyk, zbyky jako já, ale tím to končí. Možná takováto uskupení ideologicky spřízněných osob budou v budoucnu důležitější než národní státy. Není moc důvodů, proč by naše ideologická preference měla být diktována geografickou proximitou. Takto nějak mohou dost dobře vypadat negeografické "národy" budoucnosti... (T. Sedláček, str. 14)
...Právě alespoň částečně společné řízení, nikoli světovláda, ale schopnost shodnout se na řešení nejdůležitějších výzev a krizí, bude pro tento svět, soužití v něm, a tedy i pro nás a naše životy zcela základní a zásadní... (Š. Pánek, str. 29)
...V roce 2016 už bylo víceméně jasné, že informace jsou v médiích komoditou a zároveň jsou prakticky zadarmo k dispozici v takovém množství, že čtenáři již pomalu ztrácejí přehled o tom, kde k nim přišli. Velké i malé zpravodajské servery zjistily, že nejlepší cestou k výdělku je prodloužení času, který na jejich stránkách čtenář stráví. Stále více proto začaly prosazovat prvky přizpůsobení obsahu konkrétnímu návštěvníkovi... (J. Šlerka. str. 37)
-> věřím, že tohohle jsme si všichni moc dobře vědomi, ale jak často opravdu přemýšlíme nad tím, že všechno to scrollování FB a Instagramovým feedem nám bere to nejcennější co máme? Že přicházíme o čas pracovat na sami na sobě nebo na věcech, na kterých nám záleží?
...Králem kvalitního a analytického obsahu se tak (v roce 2036) znovu stává tisk, který využívá své kdysi největší slabosti: pomalosti a neměnnosti. Noviny zdražují a jsou chápány jako luxusní zboží... (J. Šlerka, str. 40)
...Výsledkem těchto změn bude mediální svět, kde všichni dostávají, co chtějí. Zprávy ušité na míru posluchačům, často až na úroveň jednotlivce, mají ovšem za důsledek zvláštní situaci. Na jedné straně jsou lidé maximálně spokojení s obsahem, který jim média nabízejí. Na straně druhé skutečnost, která se takto vytváří v jejich mysli, je skutečností právě jejich, nesdílejí ji s ostatními. Lidé žijí vedle sebe, ale přestali žít spolu... (J. Šlerka, str. 40-41)
...Na závěr spíš jedno přání než předpověď. Strašně bych si přál, aby speciálně u nás začalo přibývat lidí, kterým vyhovuje městskost. Tedy ruch, dynamika, blízkost cizích lidí, nečekané a mnohdy nepříjemné situace ve veřejném prostoru, kolize s jinými lidmi, jejichž představa o životě je jiná než ta naše, hluk v čase, kdy si myslíme, že by žádný být neměl... (A. Gebrian, str. 69)
...Budeme si natolik natolik vypomáhat technikou, až se z nás stanou nefunkční tvorové? Nebo naopak příliš funkční? (V. Staněk, str. 95)
...Představte si, že lusknete prsty a máte všechno o čem jste kdy snili. A představte si, že ve stejný moment lusknou i všichni ostatní. Takže všichni máme vše, co si jen můžeme přát. Všichni si teď myslíme, že se všechno vyřešila. Jak dlouho by nám ale pocit uspokojení vydržel, než bychom zase chtěli víc? Moc dlouho ne, viďte? Zjistili bychom, že nám zase chybí spousta věcí, na které jsme si předtím nevzpomněli. Lidstvo chce pořád víc a je to přirozené... (V. Staněk, str. 96)
...A člověku zbývá mnohem více času na duševní činnost. Absence povinností (práce) však odhalí, co je v člověku uvnitř, jak se chová a co dělá, pokud nic nemusí. Jakým si bude člověk pánem, zbaví-li se pána pracovního? (T. Sedláček, str. 104)
...A jistý trend je patrný od počátku civilizace - k čím dál tím abstraktnějším a "duše-vnějším" oblastem. Tedy doslova pohyb, kdy máme duši čím dál více venku, mimo tělo, třeba na internetu, kdy jsme čím dál tím duše-vnější... (T. Sedláček, str. 105)
...Nejpreferovanější směr v Bibli je paradoxně "zpět" - zpět do země zaslíbené, zpět k Otci, návrat ztraceného syna, zpět do dítěte protože jen dítě může vstoupit do Království nebeského a tak dále. Ale i drtivá většina sci-fi filmů odehrávajících se v budoucnosti, vzpomeňme třeba Matrix nebo Terminátora, chce stav světa vrátit do doby před zlomem (kdy vládu převzaly stroje, které jsme sami stvořili, aby za nás realizovaly naše touhy a práci... (T. Sedláček, str. 107)
...V budoucnu sice budeme chodit do (augmentované) reality, ale asi tak, jako se dnes chodí do lesa - pro zábavu, odpočinek, z estetických důvodů (ale vždy "augmentování" jídlem a balenou vodou ze supermarketu v batůžku, mobilem a kreditkou v kapse!). Ale už tam nežijeme. Už to není naše prostředí. (T. Sedláček, str. 109)
...Když - během zahálky - čtu knihu, dívám se na film, poslouchám hudbu, čtu prohlášení politiků, žiji světem někoho jiného. Svět, který vytvořil dost možná pro mne (a tisíce dalších "uživatelů") - já jsem jeho "cílový uživatel", je přeci jen světem cizím, nepřirozeným [...] já jsem tam pasivním hráčem... (T. Sedláček, str. 111)
...Dnes není problém cokoli vyrobit, je problém to prodat... (T. Sedláček, str. 119)
...Umělá inteligence nebude mít podobu jednoho konkrétního zařízení. Bude v telefonu, v počítači, v domácnosti, v autě, postupně přestaneme vnímat jednotlivé přístroje, zůstane jeden systém, který bude stále po ruce. A protože s ním budeme mluvit pro člověka přirozeným způsobem, přestaneme vnímat i ten prostý fakt, že mluvíme s počítačem... (F. Kůžel, str. 138)
...Detailní rozbor větných členů, stejně tak detailní popis těla rostliny či logaritmická rovnice jistě jsou znalosti, které v určité situaci mají svůj význam, ale ne v roce 2016 v "obecné" škole. Vyžadování těchto znalostí na dětech je motivováno skrytým důrazem na poslušnost. Nevedeme je k rozvoji uvažování, vedeme je k disciplíně, ne k samostatnosti a odpovědnosti. (B. Kartous, str. 172)
...Tím pádem zároveň vznikne tlak na to, aby se radikálně změnila role učitele ve škole. Matematiku, jazyk, základy přírodních i společenských věd děti lépe naučí androidní osobní asistenti v prostředí virtuální reality. Učitelé zde budou proto, aby ve školách učili děti skutečnému společenskému soužití. V našich osobních virtuálních realitách to bude stále vzácnější okamžik. Škola bude jedním z posledních míst, zvlášť pro děti, kde potkají skutečné lidi... (B. Kartous, str. 176)
...Nebo se společnost nebude ubírat cestou sebepoznání a bude dál chtít měnit okolní svět technologiemi, které odvedou pozornost od ní samé? (V. Kotek, str. 212)
Myslím, že z výše uvedeného je patrná řada hrozeb, kterým budeme velmi pravděpodobně čelit. Kdybych je měla shrnout do pár bodů, pak jimi jsou:
- Technologie nám začne diktovat náš život namísto opačného scénáře.
- Lidé se budou sdružovat do ideově kompatibilních skupin, jež je budou utvrzovat v jejich vidění světa, což může vést k větší netoleranci k jiným názorům.
- Fake news
- Technologie jako útěk z reality. Přestaneme snášet nepohodlí, budeme osamělí, neschopní překročit svou komfortní zónu a naše emoční inteligence bude klesat. Bude přeci o tolik jednodušší utéct do své virtuální reality než čelit nástrahám reálného světa, o tolik jednodušší vést konverzaci s vyspělou technologií, než s druhým člověkem...
- I nadále se budeme tvářit, že problémy naší planety se nás netýkají...
- Dávno máme všechno, co k životu potřebujeme, ale ani za 20 let nám to nebude dost. Budeme i nadále uměle vytvářet poptávku, a lidé si i nadále budou nenasytně kupovat nepotřebné zboží.
Zaujala vás knížka? Jestli jo, ale stejně jako já, vždycky před přečtením nového titulu letíte kouknout do databáze knih, jestli opravdu stojí za to, ušetřila jsem vám trochu práce klik ;)) Jak se na naši budoucnost za 20 let díváte vy?