1. Když ti kamarád přiveze vysněnou subtropickou kytku z Madeiry, zkus jí nepřelít hned první měsíc. Aneb nejlépe se u mě daří kytkám, o které se skoro nestarám. Vlastně přesněji už jen jediný kytce, která tu zbyla, protože byla uchráněná mé péči tím, že je vysoko a já jsem líná jí zalívat.
2. Udělat jako holka občas první krok není ani divný, ani zoufalý, ale nutný, když o někoho stojíš tak, že ti to bere mentální svobodu.
2. Udělat jako holka občas první krok není ani divný, ani zoufalý, ale nutný, když o někoho stojíš tak, že ti to bere mentální svobodu.
We hate on double standards yet we willingly keep them in the dating world. Women are told to only give „subtle hints“ and wait for men to do the first move so that „they don’t ruin the thrill of a chase for them “ when the only dating advice that makes sense to me is completely gender neutral: Be bold enough to speak up for yourself, be transparent about your feelings, vocalize your needs and be clear with your intentions. (Oh and don’t be an a**hole…).
He ain’t a hunter, you ain’t a prey. We’re equal and we both should be equally empowered and encouraged to make the first move. Opening up about your feelings is a vulnerable yet empowering act no matter whether it’s a woman or man who does it. It turns assumptions into information. And it’s always easier to face a situation when you have information and not a head full of “what ifs”. Furthermore facing “the worst-case scenario of getting a no” won’t make your current situation any worse so you can only benefit from it. A lot actually, as Anna, my very favorite Youtuber, sumps up here.
3. Nejlevnější lístek na koncert Reae Garveye, kterého nikdo beztak neznáte, ale měli byste, protože je skvělej, a tak se s vámi nesobecky dělím o jeho existence, stojí 3 700 Kč. To je víc jak polovina mého měsíčního nájmu a dostatečně velká částka na to, abych zvažovala, jestli když půjdu na jeho koncert, mě jeho texty dostanou tak jako vždycky, když je poslouchám, nebo budu každou minutu přemýšlet nad tím, jestli je to na živo stejně dobrý jako na Spotify. Jak to, že lístky na koncerty najednou stojí dvojnásobek toho, co dřív?
4. Tohle je rádoby influencer tip, jo? :D Koupila jsem si tričko CitiZen, ve kterém nejde vyhrát Miss mokrý triko a v tom je geniální. Odpuzuje vodu, takže na něm není vidět, když se zpotíte, a navíc je komplet vyrobené u nás. Vzhledem k tomu, jak teplá teď máme léta, s radostí podpořím českou ekonomiku a říkala jsem si, že vy možná taky.
5. Je skvělý, že jsou zase akce a je bezva na ně chodit a poznávat nové lidi. Ale není udržitelný, chodit na ně každý den, zvlášť když jste introvert a po dvou hodinách byste nejradši z většiny akcí „plně saturovaní sociálním kontaktem“ odešli domů.
Nezůstávejte na akcích (ale i v situacích), které vám jsou nekomfortní jen proto, že za sebe necháte místo svých potřeb rozhodovat inhibující obavu „co si o vás bude myslet okolí“. A klidně si občas ten seriál na Netflixu pusťte, celej. Ale ať to stojí za to! Mě hodně bavila Hlava 22 a Nevina.
6. Když je ti na nic, neseď doma, jdi se projít. Pohyb pomáhá emoce zpracovat. Rozhýbané tělo rozhýbe usazené pocity a pomůže ti vyčistit hlavu od těch nepříjemných.
7. Nedomlouvej si pracovní povinnosti na večer. Je skvělý mít volný večery.
8. Actions speak louder than words. Jsou lidi, které je inspirativní poslouchat, protože pěkně motivačně povídají až na to, že vlastně pěkně kecaj. Honěj si ega na tom, jak chytře umí volit slova, aby byli zajímaví. A oni jsou. Do té doby, než zjistíš, že půl hodiny zaujatě posloucháš někoho, kdo ti tvrdí, že ten poník, na kterého se koukáš, je ve skutečnosti zlatý jednorožec (or whatever :D) a ty přestaneš tu jeho hru na pohádkový jednorožce hrát.
There are two kinds of people, those who do the work and those who take the credit. Try to be in the first group; there is less competition there.
9. Netlač řeku, teče sama. Znělo mi v hlavě letos už tolikrát a vždycky si při tom vzpomenu na pasáž z knížky Dobrodruhům Terezy Ramby (mimochodem podle mě nejkrásnější a nejchytřejší české herečky, kterou ráda poslouchám, třeba tady).
Já jednou od mámy dostanu domácí jogurty, na kterejch je překrtnutý cizincovo jméno. Se vzkazem, že slušný, krásný chlapy v rodině nechceme. Je to několik měsíců po tom, co jsme jeli na vodu.
Ten den má Juraj premiéru v Lucerně. Ten den u cizince úplnou náhodou poprvé přespím. Ten den tam ty jogurty s přeškrtnutým jménem a vzkazem zapomenu.
Cizinec se do tašky nikdy nepodívá a svý přeškrtnutý jméno nenajde. Škoda. Mohla jsem si ty tři týdny trapna ušetřit. A ty sis mohl tak o půl roku zkrátit proces čekání.
Rozulka pořád ještě neochutnala nutellu.
Co jsem se naučila na vodě? Netlač řeku. Teče sama.
Někdy pomalu. Ale můj levej prsteníček a plně obsazený srdce (a břicho) jsou důkazem, že do cíle se vždycky dorazí.
10. Don’t be such a people pleaser. Když jedeš vlakem a pro jednou si nezapomeneš koupit místenku u okna, tak na větu „Já si klidně přesednu, jestli je tohle vaše místo,“ neříkej, „Ne to je v pohodě, klidně seďte, já si sednu sem do uličky.“ Budeš toho hořce litovat. :D
11. Random bonus fact: jako malá jsem se chvíli věnovala krasobruslení, sportu, který je „jenom pro holky“, a pak jsem letos narazila na tohohle týpka. Hustý. :D Mimochodem o tom, jak moc je přínosný, když věci nejsou „jenom pro holky“ nebo „jenom pro kluky“ se můžete přesvědčit tady.