Loni na podzim jsme s kamarádkou Zuzkou pořádaly naši první VíkedOFFku v Krkonoších. Hned po příjezdu na místo jsme od všech zúčastněných vysbíraly telefony, do plechové krabice přihodily i ty svoje a zařekly se, že na ně do konce víkendu nesáhnem. Nevzdávaly jsme se jich dvakrát ochotně, ale nakonec nám bez nich bylo tak dobře, že když jsme v neděli odpoledne řešily, která z nás se podívá na časy odjezdu autobusů, nechtělo se nám kazit si klid pomalu plynoucího přítomného okamžiku prostého nepřečtených zpráv čekajících na odpovědi ani jedné (jestli teda přítomný okamžik může vůbec plynout :)).
Podle zásady "když to funguje, tak to neměň" jsme se rozhodly VíkedOFFku na jaře zopakovat. Protože být "off" je občas potřeba, zvlášť když být "on" znamená čelit velké záplavě negativních zpráv.
Na tu první jsem si dovezla vytištěný text relaxační meditace, patnáct minut jí ostatním předčítala, měla radost z toho, jak uvolněná a klidná atmosféra v místnosti panuje, až jsem došla na poslední stránku a nedokázala se nerozesmát. Bylo kolem jedenácté večer a já meditaci končila slovy: "Pomalu se probíráme do nového dne, svěží a plní energie." Mělo to své drobné mouchy ta moje první lektorovací zkušenost :), ale ohlasy po akci byly moc fajn, tak věřím, že když se spojí Krkonoše a jarní počasí, moje krapet důkladnější příprava, zahrnující pročtení celého textu plánované meditace, a Zuzčina schopnost proměnit obyčejnou místnost v zenovou oázu plnou světýlek a vonných svíček, bude to stát za to i tentokrát. :)