Devadesátková a starší generace: vybavujou se vám takové ty typicky české (a často „pěkně“ sexistické) kreslené vtipy od Petra Urbana? Pamatuju si, že jsme s nima kdysi měli doma stolní kalendář (já ho fakt nekupovala) a na jedné straně byl obrázek ztvárňující pořekadlo „dělá deset věcí (povolání) a žádnou z nich pořádně“. Já nad tím tehdy přemýšlela, jestli s tím souhlasím, že tam ta kauzalita je, že tříštění pozornosti mezi vícero činností zákonitě vede k tomu, že je nebudeme dělat poctivě a že se to podepíše na jejich kvalitě, protože kvantita na úkor kvality, že ano…
0 Comments
Zapsala jsem se do kurzu herectví, španělštiny a pole-dance, ale popravdě, občas mám chuť chodit spíš na hodiny boxu nebo rozbít pár porcelánových talířů, psala jsem v září. A víte co? Já už ten boxovací pytel nechci – tisíckrát radši pole-dancovou tyč. Mlácení do měkýho totiž evidentně vůbec nepřináší takovou katarzi, s jakou jsem si ho spojovala.
Ségra říká, že jsem jednou ve značně podnapilém stavu prohlásila, že život je jako sinusoida. Kvůli tomu značně podnapilému stavu se k tomu nemůžu přihlásit, protože poslední, co si z inkriminovaného dne pamatuju, je moje snaha demostrovat, že pořád umím chodit rovně a zvládám dělat holubičky.
Zbývá mi poslední kapitola Naučeného optimismu, prolítla jsem knížku o vysoce citlivých lidech a na stole mám rozečtenou další s názvem Emotional agility. Jinými slovy, fakt se snažím nechtít rozbíjet ty porcelánový talíře, o kterých píšu v přechozím článku. Beztak máme jenom ty keramický z Ikei, který jsou při vrhání proti zdi překvapivě bytelný a spíš do ní udělají důlek, než by se rozbily, říkal(i)...
Věřím, že spousta věcí je o hlavě a že naše vnitřní hranice nás limitují daleko víc, než ty vnější, i když ty často alibisticky uvádíme jako důvody, proč se nepouštíme do věcí, které nás lákaj. Věřím, že je v duchu hesla nic se nezmění, když nic nezměníš důležitý zkoušet věci s nejistým výsledkem a posouvat svoji komfortní zónu. A hlavně věřím, že je prostě důležitý věřit. Možná nám věci nevyjdou na poprvý ani na podruhý, ale jednou jo, až se naše vnitřní nastavení protne s potencialitama vnějšího světa.
I just purchased a pdf of the book A Gentle Reminder by Bianca Sparacino and if it wasn't a violation of authorship rights I would totally love to copy-paste its full content here. Simply because it's the most tender and calming book I've ever read.
|
|