Čaruju s grafikou... To je teda dost odvážný popis mých grafických schopností, snad by se slušelo spíš říct: mám za sebou jeden semestr editorial designu. Každopádně můj čajový dýchánek s grafikou pomalu končí a já za tento jeden semestr zvládla vytvořit něco, o co mám chuť se s vámi podělit.
0 Comments
Po zastávce v Česku jsem na zkoušku letěla zpět do severského království. A cestovní den to byl nabitý - ráno 3:30 budíček a vlak směr letiště Praha, mezipřistání v Oslu (které má mimochodem to nejkrásnější letiště, na kterém jsem kdy byla) a hurá do dalšího letadla do Alesundu. 16:00 už stojím zase nohama pevně na zemi a čeká mě poslední fáze cesty, jízda autobusem do Voldy. Jelikož nechci nic nechat náhodě, pro jistotu se zříkám prvních dvou variant, které jsou sice rychlejší, ale zahrnují v sobě asi 5 přestupů a rozhodnu se hodinu a půl počkat s tím, že si 4 z 5 přestupů ušetřím.
Kdepak, nesnažím se vám namluvit, že je Norsko zemí silničářů, ale reflexní vesty po stranách silnice tady potkáte stejně často, jako u nás na D1, Norové je totiž běžně nosí. Neonově žluté vesty, reflexní pásky a odrazky, ty jsou základní výbavou každého Nora a dokonce i my pásky dostali při zápisu na koleje. A přijdou vhod, zvlášť, když na některých místech, jakoby úplně zapomněli, že existují chodníky... Můj výhled z okna. Tohle je sice ještě lednový závěr, ale s tím únorovým jarem jsem to asi zakřikla, takže sníh už máme zase zpátky :)
Přišlo jaro, dvouciferné plusové teploty, v únoru, v Norsku, fakt! A víte jak se říká, že s jarem přichází nové impulsy, nový život, tak to je taky fakt. Akorát v mém případě jsou tyhle nové impulsy jen eufemismus pro nové povinnosti. A s těmi je těžší stíhat blogování. Dnešní článek tak bude spíš takové fotografické flashbackové okénko do zimní Voldy. Teď už "archivní" fotka zamrzlého jezera :)
"Bude se ti tam líbit," říkala mi profesorka před odjezdem na Erasmus a ukazovala na pohled Volda - the place you will never forget, který měla vystavený v kabinetu. A taky že jo. Když jsem se jednou po práci v Rokkenu dala do řeči s Norem, celkem trefně vystihl, co dělá z Voldy místo s tak jedinečnou studentskou komunitou: "Ono tu vlastně nebylo co dělat. A tak se studenti začali scházet, jen tak. A začali vymýšlet, co by v tomhle zapadákově dělali. A v hlavě se jim zrodil nápad vytvořit tenhle klub, sociální středobod místních vysokoškoláků."
Lovíme záběry na fotografické vycházce k jezeru
Když se vydáte studovat do cizí země, nehledě na to, kam máte namířeno, jedno mají dle mého všechny cesty za hranice společné - fáze. Prvních pár dnů, možná týdnů si budete říkat, co tam sakra děláte. Nemít v hlavě tu informaci, že tohle není jen obyčejná dovolená, ale téměř půl roku trvající studijní pobyt, nejspíš byste spokojeně chodili po městě s foťákem v ruce a snažili se načerpat co nejvíc místní atmosféry, než se zase vrátíte do zaběhlých kolejí. Když se ale najednou ocitnete na "těch druhých" kolejích, totiž na těch se starými neútulnými pokoji. A ještě si musíte obléct alespoň tři vrstvy, abyste se zahřáli, to nadšení z nového prostředí není zas tak valné.
|
|