Jestli jsem v něčem fakt přeborník, tak ve schopnosti nudit se. Moje kamarádka Janča to nechápe a tvrdí mi, že ona se nenudí nikdy, že si prostě vždycky najde něco, co chce zrovna dělat, čemu se chce věnovat. No já zase nechápu ji. Že nemá tu schopnost nudit se. Pro mě je každá druhá chvíle dlouhá chvíle. Nonstop nad něčím přemýšlím nebo mě napadají nové věci, které bych chtěla zkusit, zrealizovat, podniknout a které se nedějí zrovna v tenhle přítomný moment :D Když je něco moc dlouho moc monotónního, vnitřně mě to žere. Nesnáším stereotyp. A doba covidová si na rozdíl ode mě se stereotypem docela rozumí.
Chvílemi je to těžké, zůstat pozitivní a zároveň negativní. V té správné kombinaci. Když jsem se stěhovala do Prahy (což byl vlastně první level mého covidového přehodnocení původně zamýšleného cestovatelského roku), šla jsem sem s tím, že budu chodit na spoustu akcí a poznávat nové lidi. Aktuálně je vrcholem mého společenského života návštěva Alberta (toho obchodu) a seznámit se můžu tak možná s kurýrem z PPLky. "But it is, what it is" a moje povaha mi velí hledat na všem i ty lepší stránky.
|
|